»"A saláty mám rád. Zvláště hlávkový, když je politý omáčkou, a ta musí být připravena: polovina kyselé smetany, polovina jogurtu, nadrobno se rozsekají vypeckované olivy, smíchají se s tou smetanou a teprve až na stole se tím salát poleje. Salát se má vždy připravovat až na stole. Nechat ho dlouho máčet v těch nálevech, majonézách, šťávách je neúcta k salátu a ten si to nezaslouží«(Jan Goldhammer:"Zálivka na hlávkový salát Aloise Fišárka", Výtvarníci a labužníci, Praha 1970)
nahoru»"Salát prošel snad nejuniverzálnějším převratem. Téměř nic v celém kuchařství tak neprozrazuje svého tvůrce. Salát hodný svého jména je hojnost čerstvé zeleniny koupající se ve směsi jemného olivového oleje a octa. . . , možno-li kozelcového octa. . . Někteří znalci provozují zvláštní ritus úpravy a stráví týdny na salátové směsi. Počínaje bílým vínným octem nebo dobrým jablečným octem a naplní jimi galonovou nádobu (pozn. DDK - galon = 3,8 l). K tomu přidají zrnka pepře a čerstvý estragon a možno-li tymián, petržel a celer. Musí se dbát, aby nádoba měla přiléhající víko. Po dvou třech týdnech vycedíme, a máme ocet hodný nejlepších olejů. Dřevěné mísy se zdají zvlášť vhodné na míšení salátů, ačkoliv nejlepší nádoba je z japonského dřeva s černým, lesklým lakem. Vnitřek mísy, vytřen česnekem, působí příznivě. Úprava vysoce doporučovaná eminentními znalci sestává z 1 čajové lžičky francouzské hořčice, půl čajové lžičky zrnek pepře, 6 lžic bohatého olivového oleje, 4 lžic připraveného octa. Kombinace zeleniny je nekonečná. Pro letní oběd nebo večeři s oblibou připravuji salát z vařených řep (studených), štěrbáku, rajčat plus velký tuňák a syrový květák máčený po francouzsku. Syrový květák má ořechovou příchuť a rozkošnou křehkost."«(Kamil Bednář, 1912–1972: "Americký manažer Merle Armitage vzpomíná", Liberec 1998)