»Když se mně Wolfe ptal, kde budu večeřet, řekl jsem, že nevím. Teď mi to bylo jasné. Dostanu se domů někdy kolem půl deváté; celé odpoledne připravoval Fritz jedno z oblíbených Wolfových jídel do horkého počasí: měl tam osm raků, osm avocados a mísu mladého salátu. Když se k tomu přidá správné množství pažitky, papriky, petržele, kečupu, majonézy, soli, pepře, malých papriček a vína, je výsledkem brazilský račí salát ve Wolfově podání a ani Wolfe sám to nedokáže do půl deváté všechno spořádat. Nedokázal. Našel jsem ho v jídelně nad borůvkovým koláčem se šlehačkou. Žádný račí salát nebyl sice v dohledu, ale Fritz ho donesl za okamžik skoro plnou mísu. Ve Wolfově jídelně platí přísné embargo na mluvení o úředních záležitostech během jídla; chrání tím jak sebe, tak ostatní strávníky. Pilně jsem tedy mlčel a zabýval se jen užitečnými problémy, jako třeba kolik salátu přijde na jedno sousto tak, aby ho člověk nejlíp vychutnal. Teprve když jsem vyřešil tento problém a věnoval zdvořilou pozornost borůvkovému koláči, přemístili jsme se do pracovny a nad kávou se mně Wolfe zeptal na moje novinky.«

(Rex Stout (1886-1975), americký spisovatel: "Smrt přichází oknem", edice "Napětí", Naše vojsko Praha, 1966)