» Vodní a sladké melouny se hojně pěstují na Jižním Slovensku a v Maďarsku, kam se rozšířily ze Střední Asie. Potřebují hojně světla i tepla a tyto oblasti tomu ještě vyhovují. Výborné podmínky pro pěstování v Maďarsku mají zejména kolem vesnic Hevés a Csány, tj. asi 100 km východně od Budapešti. Doba sklizně je zde v červnu a srpnu. Cukrové melouny jsou nejčastěji podávány jako dezert samotné nebo jako ovocné saláty. Zahájení menu melounem je považováno za poněkud snobské požitkářství. V běžných rodinách je meloun pojídán v jiném stylu, normálně (teče trochu do rukávů). Dříve byl cukrový meloun delikatesou určenou pro vznešené dámy. Jako ochrana proti chladu a nočním mrazíkům se tradičně používaly větvičky a rákosí. V 17. století popsal maďarský badatel János Lippay případ, kdy jedna vznešená dáma používala k ochraně svých melounů rozprostřené kožešiny. V nocí však přišli zloději, kožešiny sebrali, a tak dáma přišla nejen o kožešiny, ale i o melouny. Ty tu noc zmrzly.«
(Anikó Gergely, 1939: "Culinaria Hungary"", Konemann Verlags, Cologne, 1999)