»Salát, který připravil Domenico Rossi, vyvolal téměř vřavu. V první řadě Filip Lazsio odešel při jeho servírování do kuchyně, Rossiho se to dotklo a vyjadřoval své pocity i potom, když mu Servan vysvětlil, že Laszio musí dohlédnout na přípravu sauce printemps pro nastávající test. Rosssi nepřestal opakovat své poznámky o zeti dvakrát tak starém, jako je on sám. Pak si všiml, že Pierre Mondor ani nepředstírá konzumaci jeho výtvoru, a zeptal se ho, jestli v salátu našel nějakou lezoucí žoužel. Mondor přátelsky, ale pevně odpověděl, že nálevy nezbytné k ochucení salátu, zejména ocet, notoricky nejdou dohromady s vínem, a on že si chce dopít burgundské. Rossi temně zahučel: "Žádný ocet tam není. Nejsem barbar. "Já ten salát neochutnával, Ale cítím nálev, a proto jsem ho odstrčil." "Povídám, že tam žádný ocet není! Salát je většinou čistý, jak ho panbůh stvořil! Výhonky hořčice a řeřichy, hlávkový salát! Cibulová šťáva se solí! Strouhanka utřená s česnekem! V Itálii ho jíme celé mísy, pijeme k němu chianti a děkujeme za to pánubohu!"

(Rex Stout, 1886-1975, americký autor: "3x Nero Wolf"-Příliš mnoho kuchařů, Praha 1973)