» Nejlépe chutná salát vypěstovaný ve vlastní zahradě, v kypré, dobře kompostované půdě, hojně zalévaný, pilně okopávaný, bez hnoje a močůvky. Pak se nemusí opírat, či dokonce "horribile dictu", máčet, tak jak to provozují celé národy; to mu vezme jeho křupavou svěžest. Utržený krátce před jídlem, za sucha otřený, zbavený hlemýžďů a hmyzu, s veškerým sluncem, silou a vůní země, rozmíchaný na stole ve velké míse, takový ho chci mít. . . . zdvihl se, zmizel v příšeří zahrady za mumlání, zaříkávání a modlení a vrátil se s plnou náručí zeleniny, kterou mezi nás rozdělil, - s požitkem jsme pojedli římský salát, jak se požívá od Říma až po Syrakusy, přímo z boží ruky:«

(Jakob Flach: Římský salát", Minestra, Frankfurt n. Mohanem, 1981)