»"Sedni si nejdražší, než se uvaří rýže, povím ti, jak se dělá salát se slaninou. Když přinesu salát z vlastní zahrady, nikdy ho neumývám, ale jen "opráším". Nakrájím na malé kousky tučnou slaninu a vypeču ji, vylovím hnědé křupavé škvarky a ukložím je do tepla. Ve vyškvařeném tuku svařím běžné množství octa, soli, pepře a špetku cukru, naleji to všechno na salát smíchaný s pažitkou a škvarky; salát se hned jí s černým chlebem. To je staromládenecké jídlo v době, kdy už salát není křehký - trochu málo, řekneš, ale mně to stačí (někdy)"«
(Jakob Flach:"Salát se slaninou", Minestra, Frankfurt n. Mohanem, 1981)