»V Iránu se rýže pěstuje v provinciích ležících u Kaspického moře, je považována za jednu z nejlepších. Jakostní rýže je aromatická a její zrnka jsou dlouhá. Speciální druh přípravy rýže - máčení, vaření a posléze napařování má za účel, aby si rýže zachovala svou přírodní vůni a kvalitu a zrnka se oddělovala jedno od druhého. Připravit takto rýži je opravdu umění, který Iránci dobře ovládají. Již z dob vlády perské dynastie Sasánovců (224-651) nacházíme zmínky o jídlech s rýží podávaných tehdy ovšem pouze na královském dvoře. Rýžové "polouv" - pilav patřilo k oblíbeným jídlům. Svědčí o tom proslulá veršovaná satira Obejda Zakániho (1280-1371) Múš va gorbe - Myš a kočka. Polou neboli pilav zde nechybí mezi pochoutkami, které přinesla myší delegace kočce, když jedna z myší v mešitě zaslechla, jak kočka se dává na pokání a přísahá, že už nebude požírat myši: "Hned sedm myší - a urozených vezír či zeman je každičká z nich, vzplanuvše ke kočce v milostném žáru, nabralo vzácných a rozličných darů. Ta první v tlapičce má láhev vína, pečená jehňata přináší jiná, na míse rozinky, běží ta třetí, další zas s talířkem datlí sem letí, nádobku se sýrem přináší pátá, jogurt a koláčky, šestá zas chvátá, sedmé tác s pilavem na hlavu dali a šerbet z ománských citrónů zralých."«

(Jiřina Panzová: "Co a jak se jí v Iránu", Nový Orient, str. 358, čís. 10, 2001)