»"Příprava grundlí je nevšední záležitost. Když řekneme, že je to smuteční obřad, je to málo. Je to práce pro tvrdé povahy, protože, aby se grundle stala pochoutkou, odehrává se kuchaři před očima velké drama. Grundle není kapr. Chlapák dostane sekáčkem milostivou ránu za ucho, a aby byl klid přesekne se mu ocasní páteř. Pak se vykuchá, rozdělí na porce a obaluje. Grundli nelze dát za ucho na pamětnou ani párátkem nebo sirkou, chudinka je drobeček, má šest nebo osm centimetrů. Nežli přijde do rybího nebe, zažije v kuchyni peklo, jako by jeho odchod z našeho slzavého údolí vedla španělská inkvizice. Grundle neboli mřenka je při přípravě přítomna tělem i duší. Nezabíjí se, neodděluje hlava ani nekuchá jako kapr, to by z ní nic nezbylo. Grundle se upravuje celá se vším všudy, i s obsahem žaludku. Celá se smaží, celá se jí. . . Ach jo! Grundle neboli mřenka mramorovaná (Noemacheilus barbatulus) to jsou rybky s čeledi sekavcovitých, mají rády čistou vodu a pro chov se používá rybník s píščitým dnem. Plují vždy v hejnech. V kuchyni v zahradní restauraci na Dolejší stojí u stolu kuchaře plná káď grundlí. Je tu hemžení. Každá rybka, aby přežila sestřičku a měla dost kyslíku po ruce, dere se na povrch. Na stole jsou připraveny tři mísy. V první hladká mouka, v druhé rozšlehaná vajíčka se solí a pepřem a špetkou rozemnutého yzopu a v třetí míse jemná strouhanka, ingredience jako na vídeňský řízek. Kuchař hrábne sítem do štoudve, nabere potřebné množství, pohoupá rybky, aby vytekla přebytečná voda, chudinky se těší, že půjdou zpátky do potoka, poskakují, obnažují tyrkysová bříška a místo do vody je vyklopí do mouky. Po dopadu poskakují a samy sebe obalují, bříško už jim nezáří a každá připadá jako zamoučený mlynaříček. Už jsou znovu v sítě, kuchařova ruka je protřepe a už se máchají v rozšlehaném vajíčku. Tahle pepřená břečka není grundlím po chuti. Ještě je tu snaha skokem se zachránit, ale marná. Znovu se rybky pohoupou v sítě, a když přebytečné vajíčko vyteklo, padají do strouhanky. Ještě je tu pokus o únik, ale místo svobody samy sebe obalují do rubáše smrti. Znovu je síto pohoupá, a když přebytečná strouhanka odpadla, síto s rybkami se noří do vroucího oleje. Když se síto vynoří, je z nich křupavá lahůdka. Naposledy se síto pohoupe, aby vytekl přebytečný tuk. Na každé pukají mastné slzičky vroucího oleje, vůně uchvacuje nos a jazyk v puse nedočkavě metelí špičkou. Na talíři se mění grundle v královnu jídelního lístku. Brambor ometelí mašlovačka máslem, na vrchol dostane každý droleček petrželky, k vůni smažených rybek přidá okurkový salát aróma octové zálivky s nípkem pepře a vše je spojeno v jeden libý celek, který trkne hosta do nosu. Tohle je ta pochoutka o které Kocourkovští učitelé v parodii na Hašlerovu píseň zpívají: Nám z té naší lásky zbyly jen ty grundle v Podolí."