»Teta Terezka věděla, že formanský oukrop je kumštovní vaření, a že by ho nesvedli ani na náměstí u Zlatého vorla, kde se vaří pro největší pány! Voda na formanský oukrop nebyla obyčejná vařící voda, kdepak! Když se na zájezdních hospodách ráno pro formany tento oukrop vařil, musela si hospodyně přivstat, aby měla dost času sehnat všechny špecie do vody. Nejdříve oprala tři kořeny mrkve a petržele, třeba také jinou zeleninu, uřízla z fláku uzeniny pěkný štafalec, a to vše hodila do hrnce s vodou. Moc paškrtní a zazobaní formani žádali místo uzeného i kuře. A pak se do hrnce na plotně přisypávaly další špecie. Tři špetky kmínu, pár zrnek pepře i nového koření - půl cibule nesmělo scházet, cibuli považovali formani za půl apatyky, a jak je v nečasu nějaký kašlavý neduh soužil, cibule s medem byla neomylnou meducínou. To formani říkali, že česnek sice zahání devaterou nemoc, ale cibule devětkrát devaterou! A na silnici často si forman k lábliku chleba s gustem přikousl oloupanou cibuli a pevně věřil, že síla cibule mu vyžene z těla všechnu šlemovitou nečistotu, že usadí zkarbovanou krev a pročistí začuzené myšlenky. Pak Terezka utřela se solí tři stroužky česneku, šmejkla na talíř půl lžíce husího sádla a našminkala z bochanu chleba placaté kousíčky, nejraději od kůrky, aby se ve vřelé vodě střída nerozmočila na kaši. Pan forman si pak oukrop ještě fortelně a podle svého šmaku dosolil, lžící nad ním udělal tři křížky a v bázni boží požil, až se mu čelo zperlilo hustým potem.«

(Josef Jahoda : "Slunce", Havlíčkův Brod, 1955)