Dadalova kuchařka

»". . . hovězí polévku nejlépe pochopíme tehdy, když se seznámíme s historií jejího vzniku, než ji sníme . . . Koupíme prvotřídní hovězí, půl kila na osobu," říkal, "pokud možno měkké zadní, a k němu několik pěkných morkových kostí. Přidáme kus telecí kýty, ale bedlivě dbejme, vážené dámy a pánové, aby to byla kýta přední, ta je svalovitější, kližkovatější, neboť jen ta se spojí s mužnou chutí hovězího, jen ta ji posílí. Přikoupíme pět nebo šest kohoutů v nejlepších letech, aby nebyly ani moc mladí, protože ti mají maso ještě bez chuti, nezkušené, ani staří, protože z těch je vývar přezrálý a štiplavý. Musí to být krásní svalnatí kohouti na vrcholu svého mužného věku.
. . . Teď dám do polévky přísady," pokračoval profesor Farkas, "sůl, papriku, hrst pepře, dva nebo tři lusky sušené papriky. Hodím do ní skořápky ze dvou nebo tří vajec, ty při vaření polévku čistí a zjasňují. A když jsem s tím hotov, přiklopím hrnec pokličkou. Pokličku oblepím syrovým těstem, vzduchotěsně ji uzavřu, aby v ní všechny chutě a vůně zůstaly, spojily se a smísily, aby z nich nevyprchal ani obláček.
. . . Vařím ji tři až čtyři hodiny," říkal chmurně profesor, "potom pokličku sundám a sběračkou naberu do menšího hrnce, tolik polévky, abych v ní uvařil těstoviny. Do těchto podrobností zabíhat nebudu dámy a pánové, protože tato polévka je bez těstovin. Těsně před podáváním polévku scedím, vyložím síto kouskem čistého bílého tylu a polévku přecedím. Tekutina, kterou takto získáme, bude křišťálově čistá, i nejmenší květinový vzorek na dně talíře bude dobře vidět. Jmenuje se: masový vývar á la krasavice."«

HOME