»"Vepaří se masnička, postaví se na šporheld, abe veschla, pak se bere šofánkem smetana, požehnaná masnička ve jméno otce i syna i ducha svatého a začne se. Neokazojó se drobinke, co je temo, že nemožo stlóct? Naleje do teho žečko svěcené vode, třeba to pomože. Nepomuhlo... Dá se pod masničko hosté hřebínek, čarodenice bude moset čitat jeho zobe a me stlučem... Dcera vrtěla, matka okuřovala ze všech stran, až celá jizba čpěla dýmem..."«Máslo si hospodyně dříve dělaly samy doma, a to z kyselé smetany. Z té se totiž máslo stlouká lépe a je chutnější a trvanlivější. Hospodyně si na této práci dávaly stejně obřadně záležet jako na pečení chleba.
Výroba a využití tvarohu»"Podmáslí bylo nesmírně dobré. Snad proto, že stařenka dávali nám každému do hrnéčka s podmáslím "zingerku" másla, velikou jak vlašský ořech, většímu větší, menšímu menší. To aby nám nebylo líto, že se máslo prodá překupnici Oprštěné. Nevěděli jsme jak tu dobrotu jíst? S bramborem? S chlebem? Hroudu másla stařenka v misce proprali a s vodou a mísili jej, aby tam nezůstala žádná špinka ani podmáslí. Oprštěná odnésla od nás nejen máslo, ale i vajíčka."«(Jaroslav Štika: "Lidová strava na Valašsku", Praha 1997)