» Na Valašsku se dva týdny před Velikonocemi, na Smrtnou neděli, z obce vynesla "Mařena" a do vsi se mládež vrátila s májičkem, symbolem nového jara a léta. Hospodyně pak za pomoci děvčat vystrojila skromnou hostinu, spočívající především v hrachové "pučálce". Hrách se nejdříve celý den močil ve vodě, aby nabobtnal, a potom se pomalu pražil na dnu hrnce bez vody i bez mastnoty. Jinde se pučálka pražila na másle a hodně kořenila. V Týlovicích ji pražili na slanině a nakonec dali zapéct do pece. Jedla se beze všeho, někdy k ní měli od pekaře preclíky nebo doma pečené vdolky. V Rajnochovicích se k pučálce přikusovaly "pagáčky" (první polovina 19. století). Chlapci se postarali o pivo.«

(Jaroslav Štika: "Lidová strava na Valašsku", Vydavatelství Kneifl Praha, 1997)

»Ve středověku se hrách připravený na slano se zbavil "lupin", byl "vodřený", a zaléval se teplým sádlem, horkou nebo studenou vodou, jindy smetanou nebo vínem. Někdy se smažil na uhlí, omastil sádlem a zalil polévkou. "Vodřený" a oloupaný nebo utlučený hrách měl dobrou pověst, neloupaný horší. veršíky tzv. "salernské školy", jak je v roce 1587 přeložil a publikoval Daniel Adam z Veleslavína, říkají: "Hrách u sedláků i pánů / Má svou chválu i hanu: / S šupinou škodí, nadýmá, / dřený dost dobrý bývá". Půst byl v ve středověku i v renesanci natolik přísný, že se nesmělo pít mléko ani jíst máslo, sádlo a vejce a mastilo se výhradně rostlinným olejem. Hrách ve většině tehdejších úprav vesměs k postním jídlů nepatřil. Jídla z hrachu určená pro půst se objevují až u Bavora Rodovského z Hustiřan na konci 16. století. Byla maštěna mandlovým olejem nebo olejem z vlašských ořechů.«

( PhDr. Magdalena Beranová, DrSC., 1930: "Jídlo a pití v pravěku a středověku" Academia Praha, 2005)