Indické kuře Malika Káfura
(Vladimír Mitner:"Indická kuchyně", str. 110, 1987, indická kuchyně)
Kuře - je nejčastější drůbeží na indickém stole. Pocestní toulající se po Indii dobře znají termín "džald maut" neboli "súden death" tj. náhlá smrt. Je to životní konec kuřete, které je chyceno v okamžiku příchodu hosta a než se host ubytuje a převlékne, očekává ho již vonící na talíři. Známe jsou např.: kuře v tandúri (upečené v hliněné peci), kuře mussalam, pak kuřátka krále Prithvíráže, dušené s česnekem a šafránem. Král pocházel z rádžpúrského kmene Čauhánů a vládl v letech 1179-1192, nebo kuře podle ctižádostivého kleštěnce Malika Káfúra a konečně kuře s mlékem, vínem a zeleninou podle paní Núrdžahan, chytré Peršanky, intrikářky, jinak vlivné manželky císaře Džahángíra, jež vládl v letech 1605-1627. Zmíněný kleštěnec Malik Káfúr se k moci vyšvihl za vlády dillíského sultána Aláuda Childžího počátkem 14. století, ale skončil neslavně - byl zavražděn. Jeho kuřátko však přetrvalo věky a můžeme si ho teď beze strachu uvařit.
Suroviny:
  • 1 kuře nakrájené na kousky
  • 4 velké cibule
  • 4 stroužky česneku
    Koření: 2 bobkové listy, špetka tymiánu, 1 lžička mletého pepře, 1 lžička mleté skořice, 1 lžička mletého zázvoru
  • špetka práškového cukru
  • sůl podle chuti
  • 2 vejce natvrdo
    Příloha: rýže, salát

    Postup přípravy:
  • Očištěné kuře nakrájíme na porce a na oleji prudce osmažíme.
  • Vyjmeme a na tomže oleji usmažíme nasekanou cibuli dozlatova.
  • Přidáme česnek, všechno další koření, cukr, osolíme a zalijeme vodou.
  • Když voda začne vřít, vložíme do ní maso, přikryjeme pokličkou a na mírném ohni dusíme doměkka. není-li to opravdu nutné, pak raději již více nepodléváme.
  • Hotové kuře posypeme nadrobno nasekanými vajíčky uvařenými natvrdo.
  • Podáváme s rýží a alátem.

    Poznámka DDK:
    Miltner Vladimír (1933-1997)
    - významný český indolog, publicista, překladatel z indických jazyků (sanskrtu, páli, hindštiny, maráthštiny, bradžštiny, hindaví, urdštiny, bengálštiny) a z angličtiny. V letech 1967-70 byl profesorem hindštiny a historické a srovnávací jazykovědy na univerzitě v Paříži. Nakonec opět vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd České republiky, kde se specializoval se na novoindickou filologii, staroindickou erotiku, tradiční medicínu a v posledním období i na budhologii. Zemřel v Suríru (okr. Mát, kraj Mathura) v Indii.

    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]