»Fritzovu náladu bych měl vysvětlit. Každoročně kolem poloviny máje zastřelí jeden farmář z okolí Brewsteru podle trvalé dohody osmnáct až dvacet špačků, strčí je do pytle, sedne do auta a doveze je do New Yorku. Máme ujednáno, že je musí dopravit k našim dveřím během dvou hodin poté, co je střelil. Fritz je oškube a osolí a v patřičné chvíli je mašlovačkou potře rozpuštěným máslem, zabalí do šalvějových listů, pak je griluje a servíruje s horkou polentou, což je hustá kaše z jemně mleté kukuřičné mouky, polité máslem, posolené, opepřené a posypané strouhaným sýrem. Je to nákladné a oblažující krmě a Wolfe se na ni vždycky těší, ale tentokrát udělal scénu. Když byla kouřící mísa přinesena a postavena před něho, zavětřil, sklonil hlavu a znovu zavětřil, napřímil se a podíval na Fritze. "Šalvěj?" "Ne pane" "Co to má znamenat - ne pane?" Myslel jsem si, že byste je jednou rád zkusil na způsob, který jsem vám navrhoval, se šafránem a s estragonem,. Hodně čerstvého estragonu a jenom špetku šafránu, takže tím způsobem -" "Odneste to!" Fritz ztuhl a semkl rty. "Nekonzultoval jste to se mnou," řekl Wolfe chladně, "Zjistit takhle bez předběžného varování, že jedno z mých oblíbených jídel bylo radikálně změněno, je pro mně nepříjemný šok. Třeba je to poživatelné, ale nemám žádnou chuť to riskovat. Dejte to laskavě přyč a přineste mi čtyři vajíčka naměkko s toastem."«

(Rex Stout, 1886-1975, americký autor detektivek:"3x Nero Wolfe - Zlatí pavouci", Praha 1973))