». . . Groverovi prolétlo hlavou, aby mu řekl něco v tom smyslu, že už svou mužnost demonstroval jinak, ale rychle usoudil, že bude lepší nezmiňovat se o těchle věcech ani slovem. Sedli si na hlinitý suchý kopeček zarostlý travou a potichu, s hladovou dychtivostí se pustili do pečených kuřat, křidýlka, stehna, prsíčka, ale žádná játra ani žaludek. Když Jeff snědl poslední kousek, který našel vyrovnal ve své krabici všechny kosti do úhledné hromádky a krabici zase zavřel. "Co se stane se všema těma kuřecíma játrama a žaludkama, co nám tam nedali Grovere?" zeptal se se zájmem. "V celý krabici nebyl ani jediný kousek, ani ždibíček jater nebo žaludku". "Taky sis toho všimnul?" "No jasně. To je přece na kuřatech nejlepší." "Kolikrát už jsem o tom taky přemýšlel. Došel jsem k závěru, že ať koupíš kuře kde chceš, ty lidi, co ty kuřata prodávaj maj z toho náramnej kšeft, vezmou si z nich prostě to, co jim nejvíc chutná domů a sněděj to sami. Viděl jsem ty reklamní plakáty Plukovníka Sanderse, Minnie Pearlový a Buddd Hacketha, jak na nich škemraj, aby si lidi ty jejich pečený kuřata kupovali - a víš sám jak spokojeně a dobře živeně vypadaj. A proč jsou tak dobře živený - na to najdeš jen jedinou odpověď: proto, že sněděj všecky ty žaludky sami, s lidmi jako jsme my, se o ně nepodělej. Radši bych se vždycky dal ošidit na váze nebo o těch pár drobnejch - než je nechat, aby si všecky ty žaludky schramstli pro sebe. Já ti ale povím, co uděláme, příště si vod nich kuřata nekoupíme, dokud nám nezaručej, že z nich ty žaludky nevykradli". . . "Taky máte rád chlebíčky s kuřecíma žaludkama Glovere? Já je miluju." "Že se ptáš, doma jsme je často dělali". "To já vždycky nejradši vezmu teplou žemli, rozkrojím ji, obě půlky namažu máslem, doprostřed dám pečenej kuřecí žaludek a zas tu žemli sklapnu. Dokážu jich sníst třicet na posezení". "To já taky Jeffe". -
(pokračování)