Keith Floyd ve Středomoří

Uvedený text jsem volně zpracoval podle komentářů televizního seriálu "THE FLOYD ON THE MED" uváděném opakovaně na TV kanálu "Spektrum". V tomto seriálu s Floydem navštívíme několik zemí rozkládajících se kolem Středozemního moře a poznáme jejich gastronomii. Připojit se můžete kliknutím na příslušnou oblast a tak cestovat spolu.

Kuchyně Egypta

Káhira - Údolí zlatých mumií - Luxor
Skrze ranní smog, který leží nad Káhirou jako deka lze jen stěží zahlédnout pyramidy. Dnešní KahiraKáhira trpí nadmírou moderního života 16 milionu lidí a jejich auta ucpávají město, které se nadále rozrůstá, aby uspokojilo potřeby obchodu a expandující populace. Jsme daleko slávy nejvyvinutější dávné civilizace. Pokud bylo Středomoří kolébkou civilizace tak řeka Nil musela být metaforickou rukou, která ji kolébala. Egypťané věřili že bohyně Isis vytvořila tuto řeku tím, že velmi plakala nad smrtí svého manžela, až zaplavila celé údolí Nilu. Nil je dokonce nejdelší řekou v Africe, která za 4 miliony let zátop vytvořila velice úrodnou nánosovou planinu. Ta už tu není, protože postavili Asuánskou přehradu, pláně jsou odvodněny a všechno je pod kontrolou. Nicméně je to životní tepna Egypta, životní tepna této části světa. Dnes se tu produkuje 40 milionů tun cukrové třtiny, 40 milionů tun obilí, spousta bavlny, pomerančů a podobných plodin. Za dob Římanů se Egypt a Severní Afrika staly skutečnou sýpkou říše. Pak přišla invaze Arabů v sedmém století a nastolení muslimské víry. To ovlivnilo dnešní Egypt.
Požívání alkoholu je přísně zakázáno, takže egyptským ekvivalentem hospod "U psa a kachny", nebo "U červeného lva" je místní kavárna. Globální problémy se tu řeší nad šálkem tmavé silné kávy, nebo silně slazeného mátového čaje s vodní dýmkou známou jako "shisha". Já jsem kouření vodní dýmky nikdy předtím nedělal, nevím jak se to provádí, ale zdá se mi, že tabák je ochucen medem a jablky. Tabák se s kusy dřevěného uhlí nahoře kouří skrz vodu. Všechno je velice hygienické. Jsou tu i tyto hygienicky zabalené náustky. Zdá se, že tento zajímavý zvyk si každý vychutnává. Byl přivezen do Egypta v 16. století, když Egypt ovládalo Turecko v období osmanské říše.
Shisha - Kahira"Ach bože! Je to docela pálivé a raději neřeknu nahlas co mám v krku." Myslím, že je to potřeba nacvičit, aby jste to opravdu vychutnali. Povím vám upřímně, že mně to vůbec nechutná, ale nevadí, svým pořadům jsem obětoval játra, tak proč bych neobětoval plíce.
Nádherné egyptské památky jsou právem známé po celém světě a stále se nacházejí nové a nové. Údolí zlatých mumií bylo náhodou objeveno v Bahriji - oase bohaté na datle a révu. Zeptal jsem se doktora Hamase ředitele památek v Gize jak byl tento objev významný.
Řekl: H: "Objevení údolí zlatých mumií bylo jedním z nejdůležitějších objevů, který se udál v Egyptě před koncem tisíciletí. Je to velice vzrušující objev a jeho příběh je velmi zajímavý. Došlo k němu před třemi lety, když se noha koně jednoho strážce památek chrámu Alexandra Velikého v oáze Báhrija, která je asi 200 mil na západ od Káhiry pod Gizou, propadla do díry. O dva dny později tam tudy projížděl znovu a ucítil nějaký zápach. Posvítil si do té díry a uviděl oči můmií. Řekl o tom na inspektorátu v Bahriji. Ti zase informovali mně Před třemi lety se začalo s vykopávkami a ihned jsme objevili první hrobku, která obsahovala 20 mumií. Pro mě jako pro vedoucího vykopávek však bylo nejdůležitější začít se systematickými vykopávkami. A s těmi jsme začali v loni v březnu. To co jsme objevili v Bahriji je velmi důležité. Protože to je poprvé, kdy jsme objevili nedotčené mumie. Byli dobře zachovalé a je jich mnoho. Je tu 105 mumií objevených ve čtyřech hrobkách, Byly pokryty zlatem a když na ně zasvítily sluneční paprsky, byla všude kolem nepopsatelná záře. Proto mně každý den srdce bušilo vzrušením a nemohl jsem dospat. Když spíte v poušti, chodíte spát brzy a máte hodně snů. Mé sny byly jen o těch mumiích a o tom co objevíme zítra. Byly to jedny z nejvzrušenějších vykopávek, kterých jsem se během mé třicetileté kariéry zúčastnil. Nemáme například typ mumií, které byly zabaleny jen do plátna, což je i ta kterou jsem přivezl do Káhiry. Tyto mumie s oasy Báhrija jsem nazval pán a paní. Údolí králůJak jsem vám říkal nalezli jsme čtyři druhy mumií: mumie pozlacené, mumie se švy a třetí typ mumie uvnitř hliněné rakve která měla antropoidní tvář; tvář jako lidská bytost. Ale ten čtvrtý typ a ty mám nejraději, protože to připomíná mumie z filmu "Mumie", jsou celé zabalené do plátna a nemají žádný výraz. To jsou právě ty mumie, které jsem nazval pán a paní."
F: "Byl to obyčejný člověk ?"
H: "Neměl by to být obyčejný člověk Máme nějaké hroby s obyčejnými lidmi, byl to muž ze střední vrstvy. Žil někdy před dvěma tisíci lety. Rentgenové paprsky ukázaly, že zemřel bez příznaků jakékoliv choroby,ve věku 35 let.
F: "Toto byl v té době normální věk?"
H: "Normální věk úmrtí v té době bylo mezi 35 až 40 lety. F: "Co se s panem X stane nyní?" H: "Já nevím, možná ho přemístíme a možná ho pošleme zpátky do Báhrije. Protože jsem si jist, že se zlobí, že je teď tady v tomhle městě. Už je tady čtyři nebo pět měsíců".
F: "Úžasné, ohromné"! Dva tisíce let historie sedí v krabici v místnosti s kousky gumové pěny a brilantním, "šíleným" profesorem."
Dávnou potravou králů i dělníků byl chléb a pivo. Egypťané měli pět druhů piva. Každé mělo své jméno a alkoholický obsah egyptského piva byl větší než obsah dnešních piv.
Rýže s krevetami, mangem a cizrnou
Na široké pávi (typu wok) usmažíme cibulku, přidáme propranou rýži, vše osmahneme, přidáme kardamon, trochu soli a kousky rajčat. Zatím co se to pomalu vaří přidáme kuřecí vývar. Můžeme použít i vývar v kostce, nic tím nezkazíme. Když je rýže téměř uvařená přidáme tajné ingredience - krevety, nádherné mango, předem uvařenou cizrnu a koriandr. Nejprve přidáme cizrnu, Voda, vlastně vývar, není ještě zcela vyvařen a je ho dost, aby se cizrna dobře provařila.
Zatím co se to vaří osmahneme krátce krevety v horkém arašídovém oleji s trochou soli a pepře. Přidáme je do rýže a na velmi prudkém plameni krátce osmahneme mango, jen aby bylo velice lehce zkaramelizované. Pak ho dáme na vršek a ještě přidáme koriandr.

Rýže uvařená téměř indickým způsobem s kardamonem, koriandrem, cizrnou, čerstvými krevetami a osmahnutým mangem. Myslím, že je to vynikající!
Teď jsme na randevous s datlemi. Doslova těchto produktů Egypt produkuje kolem 70 tisíc tun ročně. My je většinou vidíme v období Vánoc, kdy se sklízejí ty nejkvalitnější, ale tady se samozřejmě běžně používají při vaření: na nadívání ryb, výrobu pudinků a podobně. Víte, že palma datlová není vlastně strom? Je spíše příbuzná trávě, nemá žádnou kůru, nemá žádné větve a tak mimochodem vyžaduje kolem 300 litrů vody denně, aby přežila. Místní lidé ji dokáži dokonale využít. Z kmenu se dají nařezat stavební trámy a když kmen rozříznete na půl vyrobíte okapy, nebo žlaby na zavlažování Listy se dají použít na výrobu košíků, koberců, nábytku a bůhví čeho ještě. A přesto, že je to zde naprosto zakázané můžete z palmy získat mízu a vyrobit docela ďábelské pivo. A když mízu destilujete dostanete alkohol, který vás porazí.
AsuánZcela upřímně těch několik dní poblíž Káhiry může být pro nás víc než dost. Proto se s kufříkem v ruce přidáme k rannímu davu na káhirském nádraží. Tohle je dobrý způsob cestování. Egyptské vlaky jsou přesné, relativně nenápadné a patřičně pohodlné. Což se nám hodí protože máme před sebou dlouhou cestu. Je to příjemná možnost jak přejet celou zemi a v pohodě se rozhlížet. Míříme na jih do města Asuánu, města koření. Tady je Nil nejkrásnější a styl života je pomalý, uvolněnější než v Káhiře. Populární zimní středisko Asuán je taky výchozím bodem pro výletní parníky, které pomalu plují nahoru do Luxoru. Tyto plovoucí hotely přitahují tisíce turistů, kteří stráví několik dní po řece plavbou s denními zastávkami při kterých navštíví jednu, nebo dvě památky.
Co tu za své peníze dostanete?
Pokud by jste cestovali z Asuánu do Luxoru, byl by pokoj na lodi váš domov. Je to vlastně hotelový pokoj. Jsou dost dobré, uvítají vás suché květiny rozprostřené na povlečení postele ve tvaru S, jakéhosi hada. Co ještě dostanete? Za takových 360 liber máte snídani, můžete ji mít na pokoji, máte oběd - je jen jedna volba, mezi obědem a večeří a snídaní a obědem vás vezmou na pobřeží na památky a večer je tu disko, nebo různé hry. Můžete také ležet na horní palubě na slunci a nebo si zaplavat v bazénu. Mezi námi tohle není nic pro nás. Má to daleko o vize "Smrti na Nilu" od Agáty Christie. Od těch krásných starých lodí. Ale přesto jídlo je dostačující, dá se jíst, loď je čistá, posádka se chová velice přátelsky. Podtrženo a sečteno, nejsou to vyhozené peníze.
Někdy bývá těžké být turistou: - jezdit po památkách, potom plavání několik chvil na baru a o půl osmé se pak hromadně večeří v jídelně. Konečně máte šanci opustit mezinárodní buffet, jak se to říká. Musím říct, že po těžkém dnu kdy jsme autobusem projížděli slumy a pak jsme jeli ven do neúprosného slunce podívat se na nádherné egyptské památky, nemůže být nic lepšího, než se vrátit na loď na sklenku vína a na nějakou tu večeři. V poušti je velice prašno. Prošli jsme řadu moc pěkných památek.
Egyptské víno je docela zajímavé. Ano je to fascinující, lehce pryskyřičné víno. Dozvěděl jsem se, že nedávno odkryli Využití těsta fillonádhernou sérii podzemních egyptských hrobek. A nebyl bych překvapen, kdyby tam našli tohle víno se zvláštní příchutí. Dostal jsem na talíři krásné nádherné okoralé brambory, které jsou moc dobré i když jen částečně uvařené. To je milé. A ještě s kapkami jihoegyptského vína, které se nazývá "Obelisk" což jsou samozřejmě ty vzpřímené sochy památky, které tady mají kolem. Říká se, že to bylo víno faraónů. Můj otec, Bůh mu žehnej, ve svých posledních letech experimentoval s výrobou vína s ostružin, višní, černého rybízu a podobně a dosáhl těch nejalkoholičtějších lektvarů, které by během vteřin zametly i s chlápkem s těmi nejtvrdšími játry. Počítám, že za několik let dosáhne "Obelisk" stejného standardu jako otcovo víno. Šéfkuchař mi řekl, že podávaná bílá ryba je losos, tak ho beru za slovo. Je v pěkně celerově chutnající omáčce. Co mohu říct. Každý sem vstupuje s ohromným entusiasmem a tak se tu asi drobné nedostatky přehlížejí. Konec konců i já si to tu dobře užívám.
V Egyptě stejně jako v Turecku a Řecku je oblíbený sladký lepkavý pudink vyrobený z těsta "fillo". Jsou to tyto velice tenké placky s ořechy ovocem a cukrovými syrupy. Placky můžete koupit v supermarketu a není třeba je dělat doma.
,/a>
Baklava - pudink z těsta fillo nadívaného oříškami a rozinkami
Tak že vezmeme nějaké rozinky, pokrájené mandle, skořici, cukrový sirup, rozehřáté máslo, drcené buráky, drcené vlašské ořechy a drcené pistácie. Vezmeme pekáč, ideální by bylo mít trojhranný, protože pak to nakonec můžeme hezky nařezat. Ale nikde ho tu neměli a tak máme jen kulatý. Vymažeme ho máslem, dáme tam vrstvu těsta filo, posypeme ořechy, ovocem a skořicí, a tak pokračujeme. Vytvořili jsme asi osm vrstev těsta. Ještě přidáme ořechy, několik hrozinek, pistácie, další hrozinky, vždycky od každého trochu, protože tohle je velice bohatý pudink. Pak na to dáme ještě těsto, pomažeme máslem a nařežeme na kusy. Až pudink vyndáme z trouby polejeme ho cukrovým sirupem. Cukrový sirup lze vyrobit velmi snadno , v podstatě je to jen voda s cukrem svařená na hodně hustý sirup. Můžeme si také koupit láhev třtinového sirupu, něco takového co se dává do koktejlů a pokud chceme můžeme to ochutit trochou citrónu, růžovými okvětními lístky, nebo něčím podobným. Takže ještě trochu másla kolem okrajů a můžeme to strčít do trouby zhruba na 30 minut, na stupeň sedm u plynové trouby.

Teď pryč od něčeho lepkavého, komplikovaného a velmi orientálního k něčemu hodně prostému a místnímu. Tohle se bude jmenovat "rybí tajin z nilského okouna". Mimochodem tito nilští okouni dorůstají až do deseti kilogramů. Egyptské tajin, pokud jste pozorně sledovali všechny díly tohoto seriálu se naprosto liší od marockého. Je to takový pokrm, který bychom našli v běžné egyptské domácnosti. Docela prostý pokrm plný chutí - klasické venkovské jídlo. Pochopitelně, že ji můžete udělat ve velké nádobě pro deset lidí nebo v jedné nádobě pro jednu osobu. Záleží na nás.
Egyptské rybí tajine (tažin) s vařenými švestkami
První věcí kterou udělám je to, že seženeme nilského okouna. Můžete použít i jiný druh okouna nebo štiku, jakoukoliv rybu s pevným masem.
Rybu marinujeme v citrónové šťávě, česneku, soli, pepři a šafránu. Pak marinádu slejeme a porce obalíme v mouce a trochu osmahneme, takže to bude již částečně uvařené. Dáme si je na stranu.
Jako vždy máme už v hrnci smažící se cibulku. Přidáme hodně zelených paprik a osmahneme je. Teď tam přijde česnek. Když je to pěkně všechno osmahnuté, přidáme rajčatový protlak asi 200 ml a potom přidám pyré z čerstvých nevařených rajčat, pouze rozmletých. Všechno tam vlijeme. Ještě osolíme a opepříme a necháme povařit asi tři hodiny.
Po třech hodinách získáme bohatou hustou rajčatovo - paprikovou omáčku. A teď připravíme vlastní egyptské tažin. Vezmeme kameninovou nádobu a na dno dáme plnou naběračku připravené skvělé rajčatové omáčky a pak tam vložíme kousky ryby. Přidáme ještě další naběračku té excelentní omáčky, přiklopíme nmádobu tajine poklicí a šup s tím do trouby.

Tak připravíme egyptské rybí tajin čili nilského okouna pečeného v bohaté rajské a paprikové omáčce a baklavu, což je vrstva těsta filo potíraného máslem a nadívaného drcenými ořechy a hrozinkami, upečeného v troubě a po vyjmutí zalité cukrovým sirupem.
To všechno už asi jenom hodinu od Luxoru, kde skončí naše středomořské putování

Luxor a Alexandrie
Staří Egypťané měli mocnou a komplexní civilizaci. Před čtyřmi tisíci lety měli mnohé věci, které bereme za samozřejmost až dnes: večírky, domácí zvířata, lněné obleky, pohodlný nábytek a pivo.
LuxorNil tu slouží nejenom k přepravě turistů na lodích, ale pro lid který žije podél jeho úrodných břehů je velmi důležitou tepnou. Tato vesnice ležící jen míli o Luxoru má daleko k pěti hvězdičkovým hotelům jaké si užívají turisté. Řeka je zdrojem potravy pro rybáře, zavlažuje úrodu zemědělců, poskytuje vodu na pití, koupání i praní. Domy ve vesnici jsou postaveny z hliněných cihel takže je dobře, že v Luxoru prší zhruba jednou za pět let. Návštěva tady to je něco jako krok zpět v čase. H:"Jak se máte?"
F: "Výborně děkuji!"
Moje okouzlující hostitelka mluví anglicky a je jí teprve třináct let
H: "Pojďte se podívat do našeho domu!"
Hrdě mně provází po jejich rodinném domě a představuje bratry, sestry a rodiče, kteří zde žijí s kachnami několika holuby a kozou. Je to svatý život, ale zdá se, že lidé z této vesnice si nestěžují. Svým způsobem je to možno považovat za idylický způsob života. Ale dost romantizování, musíme připravit oběd pro své vděčné i když trochu zaskočené publikum. Je to velice egyptský pokrm a jak jsem se zmínil v jiných částech pořadu Egypt nemá svoji vlastní specifickou kuchyni. Těží s tureckých řeckých a ostatních středomořských vlivů. Ovšem proti Tunisu a Maroku je to mnohem více kořeněná kuchyně. Mají tu rádi dost ostrá jídla. Jídlo které vždy nejraději vařím je nejjednodušší rolnické jídlo. Můžu se soustředit na vůni a chuť a ne na nějakou složitou presentaci, která má taky ovšem důležitou funkci. Připravíme velmi prostý oběd s kuřete, kurkumy a citrónu.
Kuře s kurkumou, cizrnou a koriandrem
Cibuli krásně dozlatova osmahneme na arašídovém oleji. Takže do cibule která je už osmahnutá přidáme hodně rajčat, promícháme a abychom ušetřil čas a možná i kvůli pohodlí, jsme si předem usmažili kuřecí porce, které hodíme do hrnce. Přidáme čerstvě nasekané chilli, korinadr (ten tomu dodá říz), ještě česnek, protože takové jídlo nejde vařit bez česneku a potom hodně kurkumy. Teď přidáme citrónovou šťávu, čerstvý koriandr a necháme to aspoň hodinu povařit. Později přidáme cizrnu, a plátky citrónu

Tak tohohle bylo kuře s kurkumou, cizrnou a koriandrem, které by mohlo být podáváno s jogurtem a máslem. Samozřejmě, že další surovinou pro zdejší dobré jídlo bude ryba z Nilu, hned kousek odsud. Získali jsme zajímavě vypadající rybu, nedokázali jsme nalézt její jméno v angličtině. Nadívaná ryba je v těchto oblastech dosti typická.
Nadívaná ryba nádivkou z rýže, datlí a skořicí
Nejprve dáme trochu másla na alobal, aby se k němu ryby nepřilepila, pak vyjmeme páteř a ochutíme trochou soli, pepře, a citrónové šťávy. Ještě trochu pepře a protože jsme v Egyptě a tady všude kolem rostou datle tak smícháme datle s předvařenou rýží, koriandrem, drcenými mandlemi a rozlámanou tyčinkou skořice, aby to dostalo trochu orientální chuti.
Teď to vše promícháme a máme zajímavou nádivku. Dovnitř vložíme trochu másla a rybu naplníme nádivkou. Uděláme z toho hezký balíček. Použijeme zdejší pec na chleba. Tahle pec na chleba je skutečně postavená z buvolího a velbloudího trusu a je ovšem vysoce účinná. Něco jako indická pec "tandori". Místní paní má s tím zkušenosti a tak nám pomůže. Musí pec pořádně vyčistit, protože ještě před chvílí pekla chleba. Teď to necháme v troubě asi půl hodiny. Teď to bude zajímavé uvidíme jestli je dost upečená. Po chvíli je absolutně nádherná!

Pouhá tři procenta egyptské půdy se obdělávají, a to je tady podél řeky Nilu. Složité pokusy se zavodněním pouště většinou neuspěly. Hlavními plodinami Egypta jsou: cukrová třtina, kukuřice, rýže, obilí, pomeranče, rajčata, píce pro ty 4 miliony buvolů které potřebují na obdělávání půdy a bavlna. Před rokem 1952 vlastnilo 90% obdělávatelné půdy v Egyptě jedno procento obyvatelstva. Hlavně královská rodina a příbuzní. Po revoluci se vše změnilo, půda byla znovu rozdělena, jenže zem vedli byrokrati, takže nedošlo k žádnému skutečnému pokroku. Dnes tady má průměrný egyptský farmář, pokud neutekl jako poutník do Maroka nebo někam do Tunisu, velice malé políčko kolem 300 čtverečních metrů, na kterých může pěstovat nějaká sezamová semínka, trochu kukuřice, zelí, papriku a možná pár banánů. Sotva dost na to, aby uživil sebe svou rodinu a zvířata, která vlastní. Zbytek odnese na trh rozloží na koberec a prodá za pár egyptských liber.
Tajine - tažin Když byly v Luxoru postaveny impozantní chrámy, obyčejný lid tam nesměl vstoupit. Dnes leží chrámy v Luxoru v srdci města a jsou otevřeny všem. Chrám je dobře zachovalý, protože byl až do roku 1885, kdy začaly vykopávky, pokrytý pouští. Památky po celém Egyptě opravdu vzbuzují údiv a aby jste skutečně mohli ocenit vypracování i samotnou velikost soch a sloupů musíte to zažít na vlastní oči.
Až příliš rychle přišel čas sbalit své sakypaky a vyrazit do Alexandrie na pobřeží Středozemního moře. Alexandrie druhé největší město v Egyptě bylo založeno Alexandrem Velikým roku 331 před Kristem a stalo se centrem starověké vzdělanosti. Alexandrie má z velké části středomořský ráz, ale když procházíte trhem vidíte zde nezaměnitelný vliv Blízkého Východu. Vaření, ať se už provádí pro televizi, doma či v restauraci je velice vážnou záležitostí, ale stejně tak důležité, možná důležitější je nakupování. Než začneme vařit procházíme tržnicí a vybíráme. Spokojení můžeme být například s těmito malými lilky, s těmito s těmito krásnými zelenými listy ze kterých možná uvaříme polévku. Pečlivě musíme probírat vystavené cukety, abychom našli ty malé, které máme rádi. Dále hledáme velice zralá rajčata nevšimáme si skvrn, protože víme, že se pěstují na slunci a ne pod fólií v nějaké deštěm zaplavené severní průmyslové oblasti. Stejné je to s těmito dámskými prstíky - okrou a pečlivě si hlídáme jestli jsou pěkně zelená, pevná, jestli nejsou poškozená, černá nebo jinak poničená.
Nakupování v Severní Africe není stejné jako když jdete doma někam do TESCA. Je to vážný každodenní rituál. Pokud například chcete holuba, holubi jsou tady v Egyptě považovány za delikatesu a prý i za afrodisiakum, tak byste přišli a vybrali si třeba dva nebo tři. No potom ať se vám to líbí nebo ne, byste si je museli vzít domů a zabít, oškubat a teprve pak můžete vařit. Mimochodem velice často se tu holubi nadívají rýží a sultánkami. Podobné je to když si chcete koupit kuře ke kus-kusu, nebo k vašemu nedělnímu obědu. Přijdete sem vyberete si jedno, velmi pečlivě si ho prohlédnete, popovídáte si o něm s prodavačem podržíte si ho, vyzkoušíte jeho váhu a budete smlouvat, eventuálně ho koupíte svážete ho za nohy a po věstíte na řídítka vašeho kola. Pokud máte to štěstí, že máte kolo a odjedete domů. Další delikatesou je samozřejmě králík. Takže opět přijdete vyberete toho nejzdravějšího, nejlépe vypadajícího, odnesete domů a sníte protože tady samozřejmě mají málo chladniček, spíš vůbec žádné. Krůty tu nejsou k mání jenom na Vánoce, ale celý rok. Taky si tu jednu vyberete a budete smlouvat o cenu. Smlouvání je tady nutné. Já považuji smlouvání za nechutné, ale tak to tady prostě chodí.Alexandrie V Alexandrii ležící na pobřeží vás sotva překvapí, že zdejší rybí trhy nabízejí širokou škálu ryb a korýšů jak ze Středozemního tak z Rudého moře. Nicméně jsem neočekával, že tu neuvidím karety obecné, uchovávané živé na kamenných stolech. Já nejsem zrovna citlivý, ale tyto elegantní bytosti zasluhují něco lepšího a tak jsme spřádali plán na veliký únik. Jenže místní úřady měli jiný názor. Rozhodli jsme se, že je koupíme a veřejně propustíme do moře. K tomu jsme však potřebovali nějaká povolení. Po celý náš pobyt jsme byli neustále obklopeni policisty a ti nám nakonec řekli, že nemáme ani povolení točit tyhle záběry. Proč ?
Protože prý je nelegální lovit tyhle chráněné živočichy, nesmí se ani vytahovat na břeh a tak tady vůbe nemohou být. Jak bychom to tedy mohli natočit, když tu nikde nejsou. To nám klidně řekli. Prosím vás, až se octnete kdekoliv na světě v Alexandrii nebo jinde a uvidíte želvu kupte ji a vraťte zpátky do moře. Měl bych vás varovat, že v některých zemích je nelegální kupovat a přemísťovat želvy. Takže záleží na vašem svědomí. Mně se pohled na tyto trpící želvy ležící na zádech příčí. Měli by se dostat tak kam patří; zpátky do moře a ne do hrnce.
Když procházíte centrem Alexandrie narazíte na bezpočet rybích restaurací a všechny se vás snaží zlákat ke stolu. Tohle má být nejlepší rybí restaurace jmenuje se "Abu Ašara" a majitel je, jak sám říká, mezinárodní obchodník s rybami.
Před námi na stole leží typický předkrm: nakládané cibulky, nakládané okurky, chilli a podobné věci, nakládaná mrkev, nakládaná řepa, salát z rajčat cuket a lilků, cibule osmažené podávané s octem a studené smažené lilky s ostrou rajčatovou omáčkou a typické saláty, které by jste nalezli kdekoliv, pak čerstvá cibule, okurka, rajčata a samozřejmě dobrý chléb. Zkusíme si tu dát nějakou rybu a uvidíme co se stane, ale já vám řeknu, moc se mi do toho nechce.
Tady jsou trochu neobvyklé mušle. Takové jsem ještě nikdy neviděl, chutnají spíš jako hlemýždi, než jako mušle, ale vůbec mně nepřipadají dobré takže je nebudu jíst. Okoun by mně to měl vynahradit. Doufám!
Tahini - sezamová pastaJe to docela zajímavé protože ho nevykuchali. Že by nechtěli, aby cokoliv z ryby přišlo nazmar ? Moje nejistota s takových míst vyplývá z toho, že nejsou dostatečně čistá a jídla tu nejsou dostatečně čerstvá. Hlavně ryby nejsou čerstvé, přestože nejsou drahé. Sem bych se už nedal pozvat. Například ve Vietnamu, Thajsku i Hongkongu jsem jedli jídlo třeba na ulici a spokojeně, jenže ta místa byla velice rušná. Když tam uvidíte spoustu lidí zvláště místních tak víte, že je to skutečně výborné, . . . ale tato restaurace je prázdná. Teď potřebuji opravdu čerstvou rybu pro náš finální skeč. A jaké by bylo lepší místo než tenhle malý přístav jen pár mil od Alexandrie. Tvrdí se, že více než polovina světového úlovku ryb je vylovena jedním procentem rybářských lodí. Takže když uslyšíte horory o nadměrném rybaření a vychytaných druzích, neviňte z toho prosím vás tyto rybáře. Během svých cest po Středomoří jsem byl překvapen množstvím rybářských komunit, které stále využívají tradičních metod. Je to náročná práce, těžká fyzická dřina a každý lov bývá nejistý. Pokud mají štěstí tak náhodou narazí na hejno sardinek, nebo šprotů, možná na pražmy a sítě budou plné. Jenže já si myslím, vlastně vím, že tenhle chleba je pořádně tvrdý.
Když jsme s filmovým štábem nastupovali na palubu rybářské lodi šance na chycení nějaké ryby byly malé nebo vůbec žádné. Jenže výjimka potvrdila pravidlo. Rybáři jsou šťastni ze svého úlovku a my se vracíme do přístavu.
Egyptská kuchyně je nádhernou směsí vlivu ze Středozemního moře, které je mimochodem přímo před námi, východu Afriky i z míst jako je Turecko. Samozřejmě, že Turecko má vliv na Egypt díky obchodu s kořením, ale hlavně proto, že Egypt byl od 16. až po 18. století ovládán Osmanskou říší. Další dobrou věcí je, že tu rádi vaří venku a že milují jídlo zvané "kebab". Teď si jeden uděláme trochu exotičtější.
Tuňákové kebaby podávané s tahini
Tam máme chyceného tuňáka s cibulí, s červenou paprikou, prostě s celým Středomořím: rajčaty, cibulí a nádhernými krevetami s podobnou zeleninou jenom. Africký vliv spočívá v tom, že jsme rybu marinováli v římském kmínu, česneku a citrónové šťávě a napíchám její kousky střídavě se zeleninou na jehly či špejli.
Další skvělou věcí je tak zvané "tahini", což je pasta ze sezamových semínek. Tak budeme mít tento rybí pokrm omáčku připravenou ze sezamových semínek - tahini. V hrnci máme citrónovou šťávu, přidáme česnek v olivovém oleji a necháme to chvíli povařit. Pak přidáme drcená kmínová semínka. (Vzpomínáte na kmínová semínka? Ten hrozný koláč, který pekla vaše babička v neděli když jste byli malí?) Ale uznejte, že v pikantní kuchyni je to jedno z nejlepších koření. Teď trochu drceného černého pepře. A teď přidáme tahini - pastu ze sezamových semínek. Tu také přidáme do hrnce. Necháme to mírně povařit než tahini absorbuje kmín, česnek a citrónovou šťávu, ještě před tím přidáme další citrónovou šťávu. Naše omáčka tahini je tedy hotová. Má oříškovo-česnekově-citrónovou chuť A zbývá nám dát tyhle kebaby na mřížku grilu a oběd se může brzy podávat.

To je náš závěrečný pokrm tuňákové kebaby podávané s tahini. Pro ty z vás kteří nemáte rádi maso a rádi používáte jakékoliv zelené listy, špenát nebo mangold, cokoliv tak tady prodává svazek obyčejných zelných, které chutnájí v podstatě jako tráva, možná trochu líp. Něco mezi trávou, šalvějí a špenátem. Dělají z toho vynikající polévku, kterou jsem pro vás upravil.
Kořeněná polévka
Takže do hrnce dáme cibuli, přidáme česnek, drcený koriandr, cayenský pepř, chilli papričky a velký kus másla. Jakmile to změkne přidáme kuřecí vývar, pak naše zelené lístky, které uchováváme v míse po kusem ledu, aby zůstaly chladné. Můžeme použít pampelišky, můžeme použít kopřivy, špenát, nebo každou listovou plodinu, kterou máte rádi. Dáme to tam všechno! Je důležité si zapamatovat, že v těchto zemích žádná zelenina, žádná část ryby, žádná část masa, zkrátka nic si nepřijde nazmar. Všechno se využije a aby to bylo ještě lepší přidáme nakrájený koriandr. Už je to tam, a ještě hromadu čerstvé máty. Necháme to teď povařit tak dvacet minut a ochutíme solí a pepřem.

Tak polévka je vynikající, silně voní, je lehce kořeněná a hlavně ohromně zdravá.
Když obvykle vařím tak jste tu jen vy a já. My se tu ovšem ohromně bavíme díky egyptským vojákům a policii kteří nás všude provázejí. Nemohou být kouzelnější. Je možné, že hotely které využívají turisté, mohou být trochu nepříjemné. K nám se všichni chovají vzorně, protože díky těmto strážím máme jistá privilegia. Proč ne! Hlavně, že nás nakonec nezavřou . . . , nebo snad ano?

Závěr
Každé putování jednou končí, ale vzpomínky mohou vydržet navždy. Nikdy nezapomenu na kláštery v Meteoře tyčící se na skalních stěnách, nebo na tu zábavu kdy jsme raftovali v Turecku, na kontrast okázalosti francouzské Riviéry a Monaka, když jsem stylově přijel do Monte Carla. Na Cheréz, kde celé město vyrazilo do ulic na oslavu sherry, životodárné krve této oblasti a samozřejmě na jídlo od Grand restaurantů po uliční jídlo v Maroku. Byly to nádherné zážitky a doufám, že vám se to líbilo také.
KONEC


nahoru
O autorovi Úvod Řecko I. Řecko II Turecko Francie Španělsko Maroko a Tunis Egypt
HOME
[CNW:Counter]