EDOUARD DE POMIANE - EDWARD POZERSKI (1875 - 1964)
- lékař a docent Pasteurova Institutu v Paříži s rodiči polského původu. Napsal dvacet klasických kuchařských knih a stal se jednim z největších pisatelů kuchařských knih 20. století vůbec. Jeho nejslavnější knihou byla "Radio - Cuisine", takto nazvaná pro svůj rádiový původ. Jednotlivé kapitoly knihy jsou vlastně krátkými přednáškami, které pronesl postupně před mikrofonem francouzské rozhlasové stanice Radio-Paris. Úspěch těchto přednášek způsobil, že je autor vydal knižně.
V roce 1937 vyšla prvně v českém překladu pod názvem "Veselé umění kuchařské" a ve skvělém překladu Dr. Ivo Suchánka zásluhou nakladatelství František Borový v Praze. Osobnost a přínos E. de Pomiana nejlépe vystihuje herečka Jiřina Šejbalová ve své "pomianovské" minikuchařce "Vaříme na chatě" (1969):
"Edouard de Pomiane studoval ve své laboratoři v Pasteurově ústavu po dlouhou dobu proces zažívání. Nejdříve zkoušel, jak ve zkumavkách rozkládají naše žaludeční šťávy různé suroviny, potom jak ten proces probíhá při různých úpravách téže suroviny. Přitom srovnával fyzické a chemické proměny, které se odehrávají v hrnci nebo na pánvi.A teprve po desetiletém studiu všech těchto jevů prý pochopil, co je to vaření. Když pak tuto několikaletou praxi okořenil svým osobitým humorem a nadlehčil francouzským šarmem, předstoupil před mikrofon rozhlasové stanice "Radio-Paris", aby zde přednesl seriál přednášek o vaření.
Kniha "Radio-Cuisine" byla přeložena snad do všech jazyků celého světa. Exemplář, který mám já (pozn. Jiřina Šejbalová), je z jejího čtvrtého českého vydání a chovám jej doma se stejnou péčí s jakou opatrovali čeští bratři Kralickou bibli. Opravdu si toho zaslouží. Kdybych chtěla co nejstručnějí podat charakteristiku tohoto díla, řekla bych: otvírá oči všem generacím. Babičky spatří úkony, která za léta vaření tak důvěrně znají ve světle chemické poučenosti a zděšení "šmárjajosef mně se pálí omastek" je nahrazeno odborným konstatováním, že jde o "rozklad tuků v látky dráždící sliznici".
Co k těmto slovům ještě dodat! Snad jen to, co o sobě píše sám Edouard de Pomiane:
". . . rodiče byli Poláci. Musili opustit svou zem po boji o její nezávislost. Francie je přijala s otevřenou náručí. Rodiče se pak usadili v Paříži a já jsem se narodil na Montmartru. Nebyli jsme nijak bohatí - ba byli jsme velmi chudí. Přes to k nám v neděli často chodívali jiní emigranti na oběd. Můj otec dělával naše národní jídla. Nu a po každé moji rodiče a naši přátelé jedli a . . . plakali. Vzhled, vůně, lahodná chuť národního jídla, to vše připomínalo každému z nás nešťastnou a vzdálenou vlast. Tehdy jsem pochopil, že v tom co jíme, lze nalézt nejen potravu, nýbrž také kus poesie a krásy. Můj otec mně říkával, že jíst národní jídlo je jako přijímání v kostele." Edward Pomian Pożerski, profesor Pasteurova institutu, autor prací z oboru fyziologie a hygieny autor dvaceti kuchařských knížek byl obdržel francouzský řád: "Kříž čestné legie", vyznamenáním založeným již Napoleonem v roce 1803.
První vydání uvedené knihy jsem s velkým zájmem četl již někdy koncem 60. let. Velmi se mně líbila a stále jsem po ní toužil. Po čase mně tu krásnou původní verzi zapůjčil můj přítel Milan. Těžko by se se mně s ní loučilo. Tak jsem se do toho pustil a celou jsem ji opsal do svého počítače. Některé ukázky tohoto mého nezměrného úsilí najdete v příloze DDK. Stálo to za to! Zde jsou recepty a postřehy autora a vám stačí kliknout na podtržený odkaz s názvem tohoto skvostu - gastronomickou bibli Radio-cuisine:
nahoru
ZPĚT do kapitolyHOME
![[CNW:Counter]](http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?juracermak&on)