Králík domácí v naší kuchyni- marinády

terakota - králíciPředkem domácího králíka je evropský králík divoký (Oryctolagus cuniculus). Spolu se zajícem a cizokrajnou pišťuchou patří do řádů zajíců (Lagomorpha), neboť mají společného předka. Původním domovem našeho divokého králíka je jihozápadní Evropa, především Pyrenejský polostrov. Nebudu zdržovat popisováním zajimavé králičí historie, protože si vše můžeme přečíst na podrobnějších a na chov specializovaných internetových stránkách, např. v článku: "Historie zdomácnění králíka".
Pro člověka měla jeho velká rozmnožovací schopnost blahé (snadný zdroj bílkovin), tak neblahé (Austrálie od 1890 - přemnožení a devastace pastvin) důsledky. Králice vrhá mláďata po 28 denní březivosti 6 až 8 mláďat a vrhy následují rychle za sebou. Racionální chov domácího králíka byl proto zaměřen na vyšlechtění druhů s vysokou užitkovostí a se širokou upotřebitelností kožešiny, masa a vlny. Toto zaměření mělo velké opodstatnění zejména v období druhé světové války, kdy se králíci stali zdrojem kožek, vlny, ale především kvalitního masa. O tom svědčí, kromě mé osobní zkušenosti, citace z úst nejpovolanějších, která jsme nalezl v knize Jana Hanzáka aj.: "Světem zvířat" (III. díl. Domácí zvířata, str. 311, Albatros Praha 1971):
»"Nikdo na něj dosud nevzpomněl, ačkoliv by mu všichni bezzemkové a obyvatelé měst měli postavit zlatý pomník za to, jak jim šlechetně poskytoval maso svého těla, aby si udrželi zdraví v nejhorší nouzi o bílkoviny. Na všechno okupanti položili ruku a všechno muselo být odváděno, čím by se mohl český národ lépe živit. Všechno co se jmenovalo maso, bylo přísně obstaveno, ani drůbež nezůstala zproletizována českému národu, ani divoká zvěř, která roste volně. Jen jedno zvíře se styděli zabavit. Byl to domácí králík."«
Prof. Dr. Julius Komárek (1892 -1955) - český zoolog, vysokoškolský profesor UK v Praze
Při dobrých podmínkách odchovu, chovu a výživy poskytne údajně jedna plemenná králice středního plemene při 15 odchovaných mláďatech 30 kg masa za rok. Porovnáním produktivity tvorby svalové hmoty - masa bylo zjištěno, že zatím co králík vyprodukuje 2,7 kg masa, kráva, při spotřebě stejného množství potravy a vody, jen 0,45 kg masa, tj. 6 x méně. Energetická hodnota masa králíka domácího, podle nalezeného přehledu obnáší 473 kJ/100 g, což je při porovnání s ostatními druhy mas, hodnota velmi blízká např. masu srnčímu, krůty nebo makrely.

králíci Králičí maso obsahuje méně tuku než kuřecí, krůtí, hovězí a vepřové a obsahuje nejvíce proteinů. V tuku je obsaženo 63% nenasycených mastných kyselin z celkového obsahu mastných kyselin. Svým příznivým složením a jemnou chutí je vhodným masem pro specielní diety pro nemocné (nemoci srdce, nízkosodíkové diety), jídelníček starších osob a vůbec pro ty kdo si hlídá své zdraví a váhu. Zasloužil by si i dnes většího rozšíření u domácích chovatelů a v našem jídelníčku, zejména v době stále rostoucích životních nákladů. Králičí maso je dnes v běžných obchodech velmi drahé, což asi způsobují dovozní náklady (z Číny), obrana chovatelů vůči nyní rozšířeným nemocem. Vyšší náklady na dodržování úzkostlivé hygieny chovu, nutnost očkování proti "myxomatóze" a náklady na krmení mláďat směsí s "kokcidiostatiky", jako prevence "kokcidiózy" způsobily, že dnes králíčí maso je středním vrstvám ve městech téměř nedostupné. Zřejmě je již ta tam zkušenost městského obyvatelstva z období války z již citované knihy:

". . . ,že králíka lze živit nejnemožnějšími odpadky z chudákova stolu, že je skutečným všežroutem. Něco zeleného pro sebe však přece jen vyžaduje, a tak se stala každá pampeliška a kus drnu uvnitř Prahy předmětem konkurenčního zápasu chovatelů králíku. Bylo skutečně štěstí, že je Praha opravdové zelené město, plné trávníků a zahrad..."

Králičí maso nemá příliš výraznou chuť, je suché a to musíme respektovat při způsobech jeho zabití i kuchyňské úpravy. Je možno použít celou řadu předpisů jako na maso telecí a kuřecí. Na druhé straně příprava domácího králika může být podobná přípravě zajíce, včetně chutě výsledného pokrmu.
Chceme-li ho připravit jako telecí maso nebo drůbeží, zařežeme jej, krev necháme vytéci, kůži stáhneme, vykucháme a 24 hodin máčíme na chladném místě ve slané vodě. Nejenže tím maso zbělá, ale bude i chutnější. Maso pak osušíme utěrkou, nakrájíme a dáme a připravíme.
Chceme-li aby měl králík příchuť zvěřiny, zabijeme ho tak, že ho zvedneme za uši a ranou za zátylek usmrtíme. Krev tak zůstane v těle a maso bude červené, způsobilé k marinování nebo k přípravě na červeném víně.
Pokud získáme čerstvě zabitého králíka a staženého, necháme ho ve spodní části chladničky den či dva odležet, maso "dozraje" a získá na chuti. Z domácího králíka můžeme tedy připravovat nejen pečínky, ragú, perkelty, paprikáše, rizota, nebo pokrmy s rajskou nebo smetanovou omáčkou, smažené řízky atd., ale také všechna jídla připravovaná z kuřat, telecího masa nebo divokého králíka či ze zajíce.
Když před některými způsoby úpravy maso marinujeme, musíme si uvědomít, že do marinády se vyluhují cenné látky, a proto ji musíme všechnu spotřebovat na podlévání masa.
Králíka můžeme prostě naložit do směsi zeleniny a koření nebo ho den před úpravou jen nasolit. Sůl prostoupí osmoticky hloubějí do tkání a dlouhá bílkovinová vlákna masa se rozštěpí a králík bude chutnější a křehčí. V Itálii s oblibou marinují králíka nakrájeného na šest až osm dílů 24 hodin v červeném víně a koření, případně do této marinády můžeme přidat ještě trochu červeného vinného octa.
Další doporučené marinády na zadní díl králíka:
(Juliana A. Fialová: "Česká kuchařka", str. 33, Nakladatelství Merkur, Praha 1975, česká kuchyně)
1. marináda
1 velká cibule nakrájená na plátky, petrželová nať nasekaná,1 bobkový list, pepř, šťáva za dvou citrónů.
Doba marinování: 4 hodiny
2. marináda
Vinný ocet (4%-ní), petrželová nať nasekaná, kořenová zelenina na plátky, 1 bobkový list, sůl, pepř, olej.
3. marináda
125 ml vinného octa, 250 ml přírodního červeného vína, 1 velká cibule na plátky, 5 zrnek jalovce, 2 bobkové listy, špetka tymiánu.
Vše svaříme a vlahé nalejeme na porce králíka v porcelánové nádobě.
4. marináda
1 šálek portského vína, 1 šálek vinného octa (4%-ní), 1 celý pepř, 1 cibule, 1 hřebíček, 1 bobkový list.


Králíka obyčejně pečeme celého nebo rozporcovaného na přední a zadní poloviny či čtvrtky. Výborné speciality lze připravit z vykostěného masa. Protože králík nemá téměř žádný tuk, je dobré ho péci se slaninou ("v balíčku" nebo prošpikovaného), případně ho před pečením naložit do výše doporučených marinád nebo jen do olivového oleje. Králík vcelku se propeče asi do jedné hodiny, při delším pečení by se mohl vysušit. Propečenost zkontrolujeme napíchnutím stehna kovovou jehlou - pokud nevytéká narůžovělá šťáva je králik připraven k podávání. Z bylinek se uplatňují ty hodně aromatické: tymián, rozmarýn, saturejka; ale použijeme vždy jen jednu z nich.

Poznámka DDK:
Energetická hodnota masa
- maso hovězí: přední - 737 a zadní - 615; maso vepřové: bůček - 1913, kýta - 1021; maso skopové: kýta - 640; maso srnčí: - 448; maso telecí: kýta - 507, husa středně tučná: - 1009, krůta: - 498; kachna: - 766; kuře: - 326; rybí filé: - 310; makrela: - 477; sardinky v oleji: - 1407; kapr: - 398; pstruh - 410; králík - 473; vše v kilojoulech na 100 g masa.
Joule - je jednotka práce, tepla, energie, pojmenovaná na počest objevitele zákona o zachování energie Jamese Prescotta Joulea. Donedávna se měřilo na kalorie (1 cal = 4,186 8 joulu), 1kJ = kilojoule = 1000 joulů = množství tepla, jímž zahřejeme čtvrt litru vody o 1°C. Pokud přepočítáváme kalorie na jouly, zaokrouhlíme 4,186 8 na 4,2 J.


nahoru
ZPĚT do kapitoly
HOME
[CNW:Counter]