Pampeliška, (Taraxacum officinale auct. non Wigg.) - je často uváděná pod názvem "smetánka lékařská". Je to běžná rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Má nápadná žlutá květenství, tzv. úbor, který se posléze mění v ochmýřené nažky. Pampeliška roste obecně na loukách, u cest a na trávnících, kvete zpravidla od dubna do června a někdy znovu na podzim. Většinou ji považujeme za rozšířený plevel našich luk a zahrádek. Jaro je už konečně tu a snad teplé dny chvilku vydrží a louky i trávníky pokryje zlatá barva jejich květů. I tato v podstatě nenáviděná plevel pěstitelů "anglických trávníků", může být v kuchyni velmi užitečná. Obsahuje cukry, inulín (zásobní cukr vhodný pro diabetiky) aj., vitamíny B, B1, C a E včetně vzácných stopových prvků. Dále složky, které příznivě ovlivňují činnost ledvin a jater. Podporuje chuť k jídlu a odpradávna se doporučuje jako prostředek k "pročištění" krve. Čínské herbáře se o pampelišce zmiňují až v 7. stol našeho letopočtu, ale v Evropě se objevila v herbáři až r. 1485. U nás sbíráme kořen před rozkvětem rostliny (březen – duben), listy (květen – září), nať s kořenem (březen – duben). Droga je bez zápachu a má mírně nahořklou chuť. Kořen pampelišky obsahuje hořčiny lactopicrin, taraxacin a taraxasterin, tříslovinu, inulin (na podzim až 40%, ale na jaře jen okolo 2%), triterpeny taraxasterol a taraxerol, cholin, třísloviny, inosit, steroly, aminokyseliny, pryskyřice, silice, kaučuk (až 25%) fytoncidy a minerální látky (zejména měď, draslík a mangan), v mladých listech je obsaženo navíc značné množství vitaminu C a kyselina křemičitá, v květech jsou přítomny flavonoidy, karotenoidy, silice aj. Obsah inulínu je největší na podzim, obsah taraxacinu v červenci a září. Proto se od pradávna užívá se v lidovém léčitelství při jaterních obtížích a revmatismu. Má mírné močopudné a žlučopudné účinky. Působí pozitivně na metabolismus a i při onemocnění cukrovkou. Výborná je také při chronické únavě. Také působí proti degradaci kostí a chrupavek. A v neposlední řadě také pomáhá vyvolat menstruaci. Příznivě se projevuje při zánětech močových cest a při ledvinových kamenech, zvyšuje tvorbu a vylučování žluči. Je to také významná včelařská rostlina. Oblíbený je odvar stejného dílu kořene pampelišky, zeměžluče a čekanky. Proti jarní únavě, která nás asi právě teď přepadá, přidáváme do hotové polévky lžíci šťávy z pampeliškových listů. Ctitelé této rostliny však zdůrazňují její nejen "léčebné", ale i "chuťové přednosti". Mladé listy se hodí k přípravě chutného salátu s příjemně trpce nahořklou chutí do jídel místo špenátu, jarních nádivek aj. Salát kořeníme meduňkou, cibulí nebo česnekem v octovém nálevu.

Pampeliškový med - je mezi kuchtíky i bylinkáři oblíbený a opravdu oprávněně. Brzy začátkem jara už "zdroje jsou", - tak jak kdysi prorocky předpovídal dnešní eurodůchodce - alias Vladimír Špidla. Pampeliškový med je zajímavou a důležitou složkou celé řady vyhlášených marinád a součástí grilovacích omáček. Tak neváhejme a nepromeškejme čas mladých rostlinek a jejich kořenů, které nám zdarma příroda poskytuje a brzy vše jako zlatem zaplaví. Mladé květy nesbíráme v oblastech s vysokým spadem zplodin průmyslové činnosti a v příkopech podél silnic. Ty ponecháme stranou a raději si najdeme vzdálenější rozkvetlou klidnou a pohostinoulouku.

Vaříme z pampelišek a kopřiv aj.

nahoru
Na obsah kapitoly

HOME