Podle zjištěných pramenů pochází naše rodina Čermáková z vladyckého rodu Čermáků z Čermákovic. Čermákovice jsou ves u Moravského Krumlova. Nejstarší listina, týkající se rodu, je z roku 1350 a nalézá se v zemském archivu brněnském a je v ní jmenován Braniš z Čermákovic a na Olešnici. Své rodové panství Čermákovice pozbyl rod roku 1418, kdy je získali Rožmberkové. Čermákové se pak stali dvorskými úředníky mocného rodu Pernštejnů. Všichni ovšem nezůstávali v této dvorské službě, ale mnozí se přiženili na svobodné mlýny a dvorce.V zemském archivu brněnském jsou k dohledání listiny různých Čermáků z období po husitských válkách až do poloviny 18. století. Všechny tyto listiny jsou opatřeny pečetí se znakem, který se vyskytuje již na listině z roku 1350.
Je to pták čermák ("znak mluvící") se zesílenými drápy a pyskem (zobákem), stojící na hůrce a mající v zobáku větévku. Helm je z uzavřeným hledím, na točenici se opakuje obraz znaku tzv. klenot. Znak je pak doplněn příslušnými fanfrnochy.
Rodina Čermáků prý měla až asi roku 1740 svobodný dvůr v Kounicích, odkud se asi v roku 1720 přiženil jeden její člen do královského města Kyjova. Byl svobodníkem tj. stal se svobodným měštanem královského města, avšak nezdůrazňoval svůj svobodný původ a tak časem se na jeho vladycký původ zapomnělo.
Jan Czermák - se stal posléze jirchářem v Kyjově a oženil se s Arnoštkou, dcerou Benedikta Jedličky, kováře v Dřevohosticích (tehdy správní okres Holešov) a jeho manželky Kateřiny, rozené Čechové, narozené dne 22. října 1817. Její otec Josef Čech byl kovář v Bystřici pod Hostýnem. Kateřina byla o 19 let mladší než její manžel. Jan zemřel v Kyjově roku 1886, doživ se požehnaného věku 88 let. Kateřina se dožila 84 let, přesto byla 15 let vdovou, než zemřela roku 1901 v Otrokovicích. Jejich manželství bylo požehnáno dvanácti dětmi, z nich však zůstalo na živu jen šest: Viktorie, Jan, Věnceslava, Josefa, Vojtěch a Josef.
Podrobněji si všimneme jen některých.
Viktorie Čemáková, nejstarší z dětí se provdala se za kováře Tomáše Stokláska v Kyjově a měla dvě dcery Janu a Aloisii. Zemřela v Kyjově ve věku téměř 90 let. Její dcera Jana ztroskotala v manželství a žila rozvedená s matkou a setrou Aloisií v Kyjově, kde zemřela brzy po smrti matčině v lednu 1930 ve věku 67 let. Druhá dcera Aloisie zůstala svobodná soukromnice v Kyjově a zemřela v březnu 1949 v Kyjově, ve věku téměř 84 let. Jejím skonem vymřela rodina Stokláskova. Na svůj majetek - dům a asi 23 mír pole pořídila poslední vůli, ve které převážnou část majetku odkázala na sirotky a spolku "Ludmila" (později Farní Charita) v Kyjově. Z domu odkázala něco "Ústavu slepců v Brně", "Dětskému domovu" a na zvony města Kyjova. Již za svého života odprodala dům i pozemky městu Kyjovu. Dále darovala nějaké pole, peníze na mše svaté a na slavné zpívané requiem za sebe a manžela, jež se měla odbývat vždy v den jejich úmrtí 11. října a druhé requiem pak za Janu Sládečkovou zpívané vždy 4. ledna, dále za dítě a za duše v očistci. Pro sebe sama si pak přála také zpívat slavné "Requiem", potom co zemře. Z těchto peněz a k tomuto účelu byla zřízena "Mešní nadace Aloisie Stokláskové" při kostele v Kyjově. Zbytek z čisté pozůstalosti pak po splacení dluhů a pohřebného, byl rezervován, jak si přála v závěti, "na její slavný a prvotřídní pohřeb se třemi duchovními". Něco ještě zbylo pro děti svého bratra Vojtěcha Čermáka mezi nimi i na mého otce - Dadalu. Tak naše rodina "přišla" k polím v Kyjově, které však brzy ukradli a bez náhrady používali bolševici a po roce 1999 je zase, bez jakéhokoliv studu nadále a opět bez náhrady, využívají jejich ideově spříznění pohrobci.
Jan Čermák - byl rovněž jirchářem a později rolníkem. Oženil se s Barborou Pavlíkovou, dcerou poslance a
rolníka Pavlíka z Kunovic, s níž měl více dětí.Na živu jich zůstalo jen pět: Vilém, Marie, Václav, Jan a Lidmila.Vilém - nejstarší syn, se učil u svého strýce Vojtěcha (mého dědečka- viz níže) v Dřevohosticích mlynářem. V té době byl už strýc vdovcem a domácnost mu vedla jeho matka. Podle tehdejšího zvyku dávala hospodáři ve všem přednost, zejména v jídle, kdy mu vybírala lepší sousta. Tak mu například více mastila buchty a poznamenávala si je na pekáči. To však její vnuk Vilém nesl nelibě a kdykoliv mohl, zmátl babičku přemístěním jejího znamení. Vilém přijal později místo soudního vykonavatele v Moravské Ostravě, kde se oženil s Marií Kocúrovou. Zemřel stižen mozkovou chorobou v Kroměříži. Marie se provdala za Jaroslava Kolčavu, berního správce v Kyjově, s nímž měla dceru Boženu. Zemřela v Kyjově koncem roku 1967. Václav - byl berním správcem ve Městě Žďáru, kde zemřel na kornatění cév. Za první světové války sloužil v Karpatech u 11. polní setniny bývalého pěšího pluku číslo 3, jako účetní poddůstojník. Jeho manželka Marie, rodem Jelínková z Města Žďáru, mu dala dvě děti Václava a Jiřinu. Jan - byl důstojníkem z povolání a padl za první světové války u Rávy Ruské roku 1914. Dcera Lidmila se provdala za kapitána československé armády Krčka. Brzy po narození syna Lubomíra se dala z manželem rozvést a žila se svým synem lékařem v domě své sestry Marie Kolčavové v Kyjově, kde oba postupně zemřeli.
Věnceslava Čermáková ("Vinci") - se provdala za Františka Sládečka, mlynáře v Otrokovicích. Měla čtyři děti: Františka, Augusta, Antonína a Alžbětu. Syn František byl po otci mlynářem a žil svobodný v Otrokovicích. Dcera Augusta ("Gusti"), se provdala za Antonína Krajíčka, který byl posléze poštovním revidentem v Prostějově a zemřel v roce 1946. Měla tři děti: Antonína, Vlastu a Alžbětu. Syn Antonín byl zaměstnán jako inženýr československých drah ve Dvoře Králové, kde se oženil s dcerou ředitele státních drah Kuthana. Zemřel ještě mlád. Nejmladší dcera Alžběta zemřela ještě jako 18-letá.
Josefa Čermáková (1854) - se provdala se za bohatého rolníka Josefa Plhala v Dědicích u Vyškova, později žila v Kroměříži a již jako vdova v Holešově. Veškeré své jmění věnovala sociálním účelům města Kyjova, kde prožila konec svého života.
Josef Čermák (1862 - 1945) - byl mlynářem a později se stal komisionářem obilí v Prostějově.
Oženil se s Marií Richtrovou. Měl pět dětí: Karla, Elišku, Slávka, Slávku a Olgu. Po smrti svého bratra Vojtěcha Čermáka se stal poručníkem jeho dětí v době jejich nezletilosti. Z Prostějova odešel na odpočinek do Brna - Králového Pole, kde bydlel ve vlastním domě.Vojtěch Čermák (1860 - 1904) - můj dědeček, se narodil 21. dubna 1860 v Kyjově jako nejmladší dítě Jana a Arnoštky Čermákových a stal se mlynářem. Od rodičů dostal v Kyjově dům situovaný v ulici, které se tehdy říkalo Janov. Protože potřeboval peníze, tak tento dům prodal. Nemohl nalézti kupce, tak jej přenechal svému bratrovi Janovi za 2000 zlatých, ten jej však obratem prodal za 4000 zlatých městskému zvěrolékaři Langrovi. Jeho zeť doktor Keller dal pak dům zbourati a na jeho místě vystavěl dva jednopatrové domy. Vojtěch koupil dům v Dřevohosticích, v rodišti své maminky, kde se oženil asi roku 1890 s Františkou Skálovou dcerou rolníka a hostinského ze Soběchleb u Lipníka. Věno ve výši asi 4 tisíc zlatých použil rovněž ke koupi mlýna.
V lednu 1891 se jim narodilo děvčátko Marie. Jeho manželka zřejmě následkem dalšího porodu zemřela a s ní zemřelo také jeho druhorozené dítě. Po této události mu vedla hospodářství jeho matka Arnoštka (rozená Jedličková). Když se podruhé 20. ledna 1894 oženil, jeho nová žena se jmenovala shodou okolností stejně jako jeho maminka za svobodna - Arnoštka Jedličková. Byla dcerou vrchního železničního konduktéra z Přerova.
Vojtěch a Arnoštka Čermákovi žili v dřevohostickém mlýně. Z prvního manželství mu zůstala dcera Marie. Postupně se jim pak narodilo dalších šest dětí: Zdeňka, Karel, Jaroslav, Vladimír, Bedřiška a Zdeněk (můl tatínek - Dadala). Nejstarší Zdenička zemřela ještě jako nemluvně.
nahoru
Zpět do DDW