Já jsem Jura Čermák z Kralup. | |||||||||||
Napsal jsem si kuchařku. Vybral jsem z mnoha pramenů ty recepty, které nám vyhovují a jsou i nějak odzkoušeny. Už léta denně vařím pro sebe a svoji dceru Soňu. Ona na to teď nemá čas, protože studuje jazyky a jezdí po světě, páč se je chce moc dobře naučit. Když byla doma a pořídili jsme si novou kuchyňku a tak je nám hej! Ej! |
|
||||||||||
Když byla Sonička ještě malá tak ještě sem - tam něco uvařila (viz obrázek) a nevadilo jí vůbec, že nemá takové vymoženosti jako mám já dnes: horkovzdušnou troubu, trojdílný plynový hořák na pánev wok, myčku nádobí, gril apod. Jak sami vidíte na tomto obrázku šlo jí to tehdy velice od ruky. Pokud ji chcete vidět dnes a dozvědět se, kam až daleko se občas jezdí stravovat, tak navštivte její osobní stránku s jejími dojmy z téměř dvouletého pobytu v Indonésii. Stačí kliknout - . . . no třeba na řízek na obrázku!. Jsem původně chemik a pracoval jsem v chemickém výzkumném ústavu. Chemici měli odjakživa k vaření, procesům zažívání, koření a vývoji receptur velmi hřejivý vztah a profesně hodně blízko. Vždyť ono je to vaření i zažívání všechno chemie. |
|||||||||||
Bylo mnoho kuchařů a kuchařek, kteří mně ovlivnili. Vždy mě zajímala i kuchyně jiných oblastí a snažil jsem se vybrat typická jídla, která se v našich v domácnostech opakovaně a často vaří. Do sbírky jsem neopomněl zařadit televizní recepty a lahůdky rodinných i věhlasných kuchařů. Dalším sběratelským zdrojem byla četba kuchařských knih z mojí sbírky a opakovaného pročítání již plného kufru výstřižků receptů z novin a časopisů. Abych zajímavé recepty nemusel pořád hledat, začal jsem si je vypisovat do počítače, . . . a z toho pak po výběru vznikly zde uváděné sbírky receptů - dvě kuchařky a kuchařský lexikon. |
|||||||||||
Rád bych na tomto místě s úctou vzpomenul na svůj velký vzor - věhlasného průkopníka moderního kuchařského umění, francouzského lékaře Dr. Edouarda de Pomiana. Výňatky z jeho skvělé knihy "RADIO CUISINE" a některé recepty v doslovném přepisu jsem připojil ke svým stránkám jako přílohu. Může to být malá odměna věrným návštěvníkům mojí stránky. Když si opakovaně přečítám skvělý český překlad Dr. Suchánka roku 1937 vydaného u nás pod názvem "VESELÉ UMĚNÍ KUCHAŘSKÉ, tak si s odstupem času uvědomuji jak významně tento autor zapůsobil na tehdejší generaci mladých hospodyněk - tj. našich maminek. |
|||||||||||
Součástí sbírky receptů je samostaná příloha sladkých receptů nazvaná "DADALOVA SLADKÁ KUCHAŘKA" , abecedně seřazený "DADALŮV KUCHAŘSKÝ LEXIKON" gastronomických pojmů a sedmijazyčný slovník vhodný pro orientaci při nákupech na jihoasijských trzích potřebných kuchařských ingrediencí "PASAR". Do svých kuchařských sbírek jsem zařadil recepty našich žen - babiček, tet, manželek, dcer, přítelkyň, známých a návštěvníků stránek, které si po léta pečlivě zapisovali do svých deníčků, nebo jen tak na všelijaké papírky. Vždy se tak stalo na popud zase jiných známých, kteří recept doma vyzkoušeli a nechtěli si to nechat jen tak pro sebe. ". . . no to je báječné! ... dej mně na to recept !!!" |
NAŠE KYJOVSKÁ BÁBINKA |
Nemohu zde opomenout vzpomínku na svého dobrého přítele Milana Sufčáka z Prahy, který mně nečekaně opustil po krátké těžké nemoci. Pomáhal mně svou vytříbenou chutí labužníka, byl dobrým rádcem i porotcem mých výtvorů. |
|||||||||
Při této příležitosti také vzpomínám na svoji maminku Věru, učitelku, která pocházela ze selského rodu Bánovských. Byla ze šesti dětí a vždy se musela o žních opravdu točit kolem plotny, aby se chasa najedla a nabrala znovu sílu. Její dědeček i tatínek byli poměrně velcí a moderní sedláci v Malhostovicích. Tam na dvorku a na polích rostly zdroje naší obživy, baculaté kachny, tučně vykrmené husy, zdatné morky a věčně nabručení moráci, skromné slepičky - nosnice a také obilí pro tuto drůbež i na dobrý chlebíček atd. Za pomoc o žních jsme vždy něco vezli vlakem sebou domů ve štěbetajících bednách a v mlčenlivých baculatých pytlech. |
Když jsem se narodil do naší rodiny a spokojeně zde vyrůstal najednou přišla doba, kdy jsem jako jinoch již častěji musel opouštět rodný dům. Nejprve na studie, pak za prací a později jsem se dokonce odstěhoval, co by "hlava" svojí vlastní rodiny. Když jsem se pak vracel domů třeba každičký den z práce, nebo jednou za měsíc ze studií, nebo jednou či dvakrát za rok z poměrně již vzdáleného bydliště - tak vždy, když jsem se blížil z kopečku do údolí k Buchlovicím a později ke Kyjovu, jsem byl hrozně nedočkavý a natěšený": "Cože to dnes bábinka pro mně schovala v "trůbě"? Nikdy jsem nebyl zklamán! |
||||||||||
Můj tatínek Zdeněk pocházel z Přerova. Byl nazýván v útlém mládí svými pěti sourozenci "Dadala" (... a hle odtud ten tajemný název všech rodinných výtvorů vycházejících v našem rodinném nakladatelství "DADALA´S WORKS" jako např. časopis "DADALA" pro děti aj.). Můj tatínek v mládí toužil být básníkem - viz ukázky zem sbírky jeho básní "CHAOS", byl velkým vlastencem tehdy zrozené první republiky (viz např. "ČTENÍ O HORNÍM RYNKU"). Když byl ještě moc malý, jeho otec, mlynář v Dřevohosticích, tragicky zahynul pod řemeny svého mlýna, jak je také uvedeno v přiložené stručné KRONICE RODU ČERMÁKŮ. Po těžkých životních peripetiích, díky své houževnatosti a za podpory svého nejstaršího bratra Jaroslava - tehdy sládka v přerovském pivovaru, vystudoval a dosáhl svého životního cíle. Stal se odborným učitelem fyziky, chemie a matematiky. Také on dobře a hodně doma vařil. Dodnes uchovávám jeho "Králičí kuchařku" psanou za 2. světové války. Maso těchto živočichů tehdy naší rodině poskytovalo tolik potřebné bílkoviny a nakonec ještě zbyla kůže na kožíšek či čepici. Králíci byly tehdy vůbec ve velkém pěstovány, nevyjímajíce kantorské rodiny. Vzpomínám si, že jsme králičí zadní kýtky dokonce udili v troubě upravených kachlových kuchyňských kamen. Nebo třeba tatínkův "chlebový a bramborový dort", kdysi tajně upečený k maminčiným narozeninám. Jeden z nich, nevím již dnes který, jsme museli řezat pilkou; zoubky jsme měli zdravé, tak co! |
|||||||||||
Teď jsem již v důchodu, vše sepisuji a zkouším recepty v naší nové kuchyňce. Snad i tak trochu pro vás. Kromě dřívější práce ve VÚSK v Kralupech na vývoji specielních kapalných polybutadienů, které jsem tehdy pokřtil "Krasol" (později prodány firmě Sartomer), obliby vaření a shromažďování kuchařských receptů, jsem měl v životě ještě jednoho velkého koníčka - volejbal. Věnoval jsem jim kousek života a zde jednu stránku jako vzpomínku. Toto letí! . . . nedávno jsem navštívil setkání při příležitosti již padesátiletého výročí od maturity na Gymnáziu v Uherském Hradišti (klikni). nahoru |
|||||||||||