Transylvánský trdelník - Kűrtőskalács - Tree cake - je věhlasné transylvánské pečivo charakteristické tvarem, na jehož prvenství si dělá nárok několik měst střední a jižní Evropy. Obecně je však uznávanou specialitou transyvalské kuchyně. Tradiční zařízení pro jeho pečení sestává z dřevěného válce o průměru 10 cm a délky 40 cm, na který se navinují proužky kynutého těsta asi o tloušťce prstu. Před pečením je povrch těsta natřen polevou z medu, vaječného žloutku, a cukru nebo cukru s nasekanými oříšky či mandlemi. Koláč je pak upečen na rožni za pomalého ručního otáčení nad žhavým dřevěným uhlím. Malý trdelník můžeme si upéci i doma v troubě. Váleček těsta navineme na malou kovovou trubku (můžeme také použít dřevěnou trubici nebo kukuřičný klas s odstraněnými zrny - . . . což je moc dobrý nápad!) a upečeme ho na plechu v troubě. Můžeme ho na plech položit, nebo zavěsit např. vespod na rošt zasunutý v troubě a pod. Při pečení trdelníku v troubě postupujeme podle následujícího předpisu; - tentokrát nepoužijeme med, poněvadž by nám skapával na plech a zasmradil celou kuchyni. Transylvanská kuchyně patří, podle slovutného britského gastronoma Egona Rónay maďarského původu, spolu s kuchyní francouzskou a čínskou mezi tři klíčové kuchyně. Transylvánie, která byla kdysi součástí Maďarska a nyní spadá pod Rumunsko, není pouze nesmírně krásná, divoká s romantickou přírodou, která byla proto dříve nazývána "kouzelnou zahradou", ale je také historicky a kulturně nesmírně jedinečná. Po staletí Rumuni (74,7%), Maďaři (19,6%), Sasové (0,7%), Arméni a Židé zde žili pohromadě v míru a jejich vlast v Karpatské pánvi, napůl cesty mezi Istanbulem a Vídní, navzájem se obohacovali svoji kulturou při zachování vlastní idendity. Bezesporu rafinovanost a noblesa maďarské kuchyně vychází právě odtud. Po rozdělení Maďarska na tři části, Transylvánie byla stále vzkvétajícím a nezávislým vévodstvím. Úspěšně manévrovala mezi Otomanskou říší a evropskými vládci, ale upírala se spíše směrem na východ, zatímco v ostatních částech maďarská populace trpěla pod jhem Turků a byla ždímána habsburskými výběrčími daní. Nejstarší maďarská kuchařská kniha byla sestavena v 16. století v této "požehnané" zemi. V této knize nazvané "Szakács Tudomány" ("Umění vaření") neznámý transylvánský kuchař, jenž navštívil řadu zemí a získal zkušenosti na četných šlechtických dvorech, v ní popsal asi 900 vylepšených receptů. Jeho soupis mimo to doporučuje jídelníčky a poskytuje rady, které jsou dokladem vysokého stupně a rafinovanosti tehdejší kultury stravování. Moučná jíška a paprika jsou pro transylvánskou kuchyň méně chrakteristickými, než pro kuchyň maďarskou; místo toho používá více čerstvých bylinek jako je kopr, šalvěj, estragon, thymián, majoránku, rozmarýn a bazalka. Také preferuje pečená moučná jídla. Oblíbená jsou jídla na základě kukuřice, specielně polenta, jinak málo používaná v Maďarsku, ale velmi oblíbená u transylvanskýchi Maďarů a Rumunů. Jinou regionální specialitou jsou ovocné polévky ochucené uzeným masem.«
(Aniko Gérgely:"Culinaria Hungaria", Culinaria Könemann, Cologne 1999)