Trdelník, trdlo, šmetrdól - je tradiční krajové pečivo z kynutého těsta navinutého na bukový válec a pečeného nad žárem dřevěného uhlí. Pekl se rodičkám do "kúta" a i dnes patří jako dobré jídlo k dobrému vínu. Nesmí chybět na vinařských slavnostech, kde je znám jako vyhlášená specialita. Na jižní Moravě je dodnes pečen např.v Nosislavicích, v Němčičkách u Hustopečí viz obrázek. Na zdejších slavnostech v roce 2003 na ně stála po celý den dlouhá fronta. Podle údajů uvedených v národopisné knize "Luhačovské Zálesí" od Antonína Václavíka vydané v roce 1930 víme, že se "v této oblasti pro pečení trdelníků rozdělával oheň pouze z bukového dřeva. Když zbylo po ohni hodně řeřavého popela, postavil se do něho dřevěný válec, ke stranám zúžený, zapravený do dvou cihel a s kličkou na otáčení na jednom konci. Když se válec přiměřeně zahřál, natáčelo se naň rozválené těsto, a to tak, že se poslední otočení muselo přilepiti na dřívější oviny. Na to se to neslo nad oheň. Při pečení se otáčelo a máčelo přiměřeně mlékem. Jakmile se poněkud zapeklo, sypalo se strouhaným perníkem, cukrem a při ustavičném otáčení se upeklo do zlatočervena. Pak je rychle ovinuli kožichem, aby se válec snadněji vytáhl a trdelník zůstal neporušený. Navrchu se potíral medem. Když jich bylo několik hotových vložili je stojmo do "kútného" koše a zanesli na svatbu. Na Slavičínsku se nosily dlouho trdláče z řidšího mastného těsta, posypané mákem, šestinedělkám do kúta". V "Nosislavském zpravodaji", ve članku Lydie Drobné jsou uvedeny další podrobnosti o technice přípravy zdejších trdelníků. Trdelníky se zde pekly údajně od pradávna až do první poloviny 20. století při všech slavnostních příležitostech. Nosily se napřiklad rodičkám do "kúta" a nechyběly ani při křtinách. Pro jejich přípravu bylo třeba otevřené ohniště - komín, který byl v každé "černé" letní kuchyni. Topilo se otýpkami z "chábí", což jsou tenké větve. Nejlepší byly jasanové, ale používaly se i vrbové. Trdlo na které bylo navinované těsto bylo dřevěné, asi 55 cm dlouhé, v průměru 8-10 cm a kónické. Na jedné straně bylo opatřeno klikou a tzv. hrdlem bylo usazeno nad ohništěm na dvou třínožkách. Recept na těsto se dědil ústním podání starších, zkušených hospodyní. Těsto bylo kynuté, ne příliš slazené a ani tukem se nemohlo plýtvat, poněvadž by se těsto trhalo a padalo z trdla. Zato se mohlo dát do těsta hodně vajíček. Po vykynutí byl vyválen pramen tenčí než na vánočku. Ten se pak za stálého otáčení namotával na sádlem potřené horké trdlo a pak se ještě rozplácl. Po natření povrchu šlehanými vejci se bohatě posypal rozsekanými ořechy a mákem. a za stálého otáčení se trdelník griloval. Po stáhnutí z trdla se musí trdelníky ještě vyfouknout, aby se nepropadly. Dobře, ale ne příliš prudce upečený trdelník získal nad ohništěm jedinečnou chuť a vůni.
Na Slovensku je pokládán za tradiční pečivo ve Skalici, kde také i dnes nechybí při nejrůznějších príležitostech - svatbách, oslavách či posezení v "búdě". Archivní prameny udávají, že koncem 18. století se ve městě usadil maďarský generál a básník József Gvadányi a spolu s ním jeho sedmihradský kuchař, který sebou přinesl recept na vyhledávanou lahůdku. A tak dnes se prodávají trdelníky na všech slavnostních i farmářských trzích, např. i v Praze, kde jsou také hlavním "lákadlem" na Vánočních trzích na Staroměstském náměstí. Stánky obejdeme za deset minut a pokud čekáme, že co stánek, to něco jiného, jsme na omylu. Český trh stojí a padá především se staročeským trdelníkem - touto sladkou, dutou obří kremrolí z kynutého těsta, kterou milují hlavně děti. Pražské ceny lichotí cizincům, ale našinec se raději jen pokouká.

Jeden z najlepších trdelníkov - pečú aj pár kilometrov od bývalého kráľovského mestečka Skalice - v Koválovci. Peče je pani Hrnková (66 let) a ta priznáva, že dobre upiecť trdelník je ozaj ťažká práca. Cesto sa musí v prvom rade dobre zamiesiť - strojom to trvá 10 minút, ona však miesi ručne, a na to treba raz toľko času. "Za púl hodziny sa to premísí, za další púl hodziny sa to dá do bochníčku a za 20 minút sa to točí na válečku," prezrádza. Na upečenie trdelníkov z jednej dávky cesta treba tri hodiny, nedočkavosť sa nevypláca. "Tu sa nedá ponáhlat, potrebuje to svoje," zdôrazňuje. A dodáva, že dobrý trdelník je len ten, v ktorom sa nič "neošidilo". V ceste musí byť presne to, čo tam patrí, a v takom množstve, aby nebolo ani príliš husté, ale aby ani z valčeka neopadávalo. Chýr o ich skvelých trdelníkoch sa veľmi rýchlo rozletel do sveta a dnes si pre skalickú pochúťku chodia z Bratislavy, Moravy, ba i Nemecka a Rakúska.
nahoru