»Jednou přišel za kosnickým maginem jakýsi muž z lidu se svou ženou a řekl, že jí chce dát rozlukový list. "Proč to chceš udělat?" zeptal se magid. Muž řekl: "Pracuji celý týden až do úpadu, a tak si chci o šabatu taky trochu pochutnat. Jak ale přijde sobotní poledne, přinese moje žena nejdřív rybu a potom cibule a pak šoulet, a než přijde řada na kugl, jsem už sytý a vůbec niz z něho nemám. Na tenhle kugl se dřu celý týden, a pak se ho nemůžu ani dotknout a všechna námaha je nadarmo! Proto jsem už několikrát svoji ženu prosil, aby kugl přinesla na stůl hned po požehnání nad vínem. Ale ne a ne! Ona říká, že tak se to dělalo v domě jejího otce, a zvyk se prý nemá měnit!" Magid se obrátil k ženě. "Dělej odedneška kugly dva, " řekl jí." Jeden přines hned po požehnání a druhý až uprostřed hostiny, jako´s to dělala dodnes." Žena svolila, muž se s ní smířil a oba se vesele s maginem rozloučili. Magid však řekl ještě téhož dne své ženě: "Od nynějška dělej v pátek kugly dva, jeden přines po požehnání vína a druhý uprostřed hostiny, jako´s to dělala dodnes." Od té doby bylo v domě kosnického magina zvykem jíst po požehnání vína kugl, kterému se říkalo "kugl domácícho míru", a tento zvyk zachovávali i maginovi potomci.«

(Martin Buber: "Chasidská vyprávění"/