Pekingská kachna - Beijing ya (Fanny Seah aj.: "Southeast Asian Specialties",str. 61, Könemann Cologne 1999, foto Günter Beer, čínská kuchyně)
Pekingská kachna, Beijin Duck - je známé jídlo čínské kuchyně rozšířené po celé východní a jihovýchodní Asii. Má prastarou historii, jeho známost sahá daleko zpět do dynastie Ming (1368-1644). Beejing (Peking) je hlavním městem Číny bez přerušení již od roku 1421 a proto mohl přijímat to nejlepší z kuchyní všech ostatních regionů a přitom si vyvinout svůj vlastní "pekingský styl". Imperiální kuchyně dynastie Čching (1644-1911) vyvolala mnoho tvůrčích nápadů i ve stolování, které pak byly uplatněny v širším měřítku ve veřejných městských stravovnách, tehdejších restauracích. Pro tento oblíbený pokrm byly pěstované druhy kachen se zřetelnými kvalitativními rysy. Byly chovány na farmách v blízkosti města, v místech s kvalitní vodou, na rybnících hustě zarostlých rostlinstvem. Kachna určená na zabití je asi 65 dní stará a má mít váhu kolem 2 kg. Poslední 4 týdny svého života je vykrmována zvlášť výživnou směsí různého druhu prosa, fazolí mung a pšeničné řezanky. Také se nesmí už moc pohybovat, spíš jen sedět, aby měla tenkou kůžičku a chutné maso. Je známo několik způsobů přípravy kachny podle obdobných receptů (honkongská, shantungská, kantonská, pekingská aj.). Dokonce i každá významná restaurace má svůj vlastní recept, ale základní postup je vždy stejný. Začíná spařením očistěné kachny vařící vodou, potření kůže cukrovým roztokem způsobujícího chrupavost kůžičky a její tmavočervenou barvu po upečení. Následuje nekolikadenní sušení nátěru na pověšené drůbeže v proudu vzduchu a proces končí tepelnou úpravu tj. restováním či upečením v peci. Když nastane čas tepelné úpravy, tak se přesně určené množství vařící vody chrstne do pece, aby se vyvinula horká pára ještě předtím, než tam vloží kuchař kachnu. Restování trvá 40 minut a během této doby je kachna několikrát obrácena; nejlépe když je otáčena průběžně tj. nabodnuta na rožni. Po upečená má kachna tmavě červenou, chrupavou kůžičku a chutné maso. Pět minut předtím než je kachna definitivně vyndána z pece, kuchař ji rozdělí a 120 malých kousků tak, aby na každém byla i kůžička nebo je podáván pouze kůžička zabalená s jarní cibulkou v teňounké mandarinské omeletě (viz recept níže). Na banketech jsou ostatní části kachny: křídla, jazyk, nožky, srdce, játra použity k přípravě dalších horkých a studených pokrmů podávaných jako chuťovky. Číňané milují rozmanitost jídla a věří, že není žádná část zvířete, která by se nedala sníst. Pekingská kachna je v čínských restauracích obvykle hostu podávána u stolu čísníkem nebo číšnicí. Je však velmi zábavné, když to zkusíme dělat sami. Nejprve umístíme placku na talíř, pak ponoříme přiložený svazeček jarních cibulek s roztřepenými konci do omáčky a jako štětečkem jimi natřeme placku. Na placku položíme kousek odříznuté kachní kůže bez tuku spolu se svazkem jarní cibulky a přehneme na půl a zarolujeme (viz obrázek vespod). Usnadní nám to jíst rukou. Jestliže jíme pouze kůži co se stane s masem? Restované kačení maso bývá uvařeno a podávano např. s nudlemi, opečeno ze zeleninou nebo podáváno s vařenou zeleninou jako předkrm. Popsaný způsob podávání pekingské kachny se praktikuje ve známe restauraci "Quan Ju De" v Beejing (Pekingu). V dalších případech je kachna restována trochu déle při nižší teplotě a kůže může být podávána i s masem (kantonský způsob podávání - viz obrázek níže). V tomto případě je však vyžadována určitá zručnost k naporcování kachny na obvyklých 120 malých soust tak, aby na každém zůstala vedle masa i lahodná kůžička.
Pekingská kachna, Beijin Duck - je známé jídlo čínské kuchyně rozšířené po celé východní a jihovýchodní Asii. Má prastarou historii, jeho známost sahá daleko zpět do dynastie Ming (1368-1644). Beejing (Peking) je hlavním městem Číny bez přerušení již od roku 1421 a proto mohl přijímat to nejlepší z kuchyní všech ostatních regionů a přitom si vyvinout svůj vlastní "pekingský styl". Imperiální kuchyně dynastie Čching (1644-1911) vyvolala mnoho tvůrčích nápadů i ve stolování, které pak byly uplatněny v širším měřítku ve veřejných městských stravovnách, tehdejších restauracích. Pro tento oblíbený pokrm byly pěstované druhy kachen se zřetelnými kvalitativními rysy. Byly chovány na farmách v blízkosti města, v místech s kvalitní vodou, na rybnících hustě zarostlých rostlinstvem. Kachna určená na zabití je asi 65 dní stará a má mít váhu kolem 2 kg. Poslední 4 týdny svého života je vykrmována zvlášť výživnou směsí různého druhu prosa, fazolí mung a pšeničné řezanky. Také se nesmí už moc pohybovat, spíš jen sedět, aby měla tenkou kůžičku a chutné maso. Je známo několik způsobů přípravy kachny podle obdobných receptů (honkongská, shantungská, kantonská, pekingská aj.). Dokonce i každá významná restaurace má svůj vlastní recept, ale základní postup je vždy stejný. Začíná spařením očistěné kachny vařící vodou, potření kůže cukrovým roztokem způsobujícího chrupavost kůžičky a její tmavočervenou barvu po upečení. Následuje nekolikadenní sušení nátěru na pověšené drůbeže v proudu vzduchu a proces končí tepelnou úpravu tj. restováním či upečením v peci. Když nastane čas tepelné úpravy, tak se přesně určené množství vařící vody chrstne do pece, aby se vyvinula horká pára ještě předtím, než tam vloží kuchař kachnu. Restování trvá 40 minut a během této doby je kachna několikrát obrácena; nejlépe když je otáčena průběžně tj. nabodnuta na rožni. Po upečená má kachna tmavě červenou, chrupavou kůžičku a chutné maso. Pět minut předtím než je kachna definitivně vyndána z pece, kuchař ji rozdělí a 120 malých kousků tak, aby na každém byla i kůžička nebo je podáván pouze kůžička zabalená s jarní cibulkou v teňounké mandarinské omeletě (viz recept níže). 
Na banketech jsou ostatní části kachny: křídla, jazyk, nožky, srdce, játra použity k přípravě dalších horkých a studených pokrmů podávaných jako chuťovky. Číňané milují rozmanitost jídla a věří, že není žádná část zvířete, která by se nedala sníst. 
Zbytky těsta po vykrojení znovu prohněteme, vyválíme a proces vykrajování opakujeme až spotřebujeme téměř všechno těsto. Pak polovinu koleček potřeme sezamovým olejem a přikryjeme kolečkem nenaolejovaným. Každou dvojici pak rozválíme na placku o průměru 12 cm, zakryjeme ubrouskem, aby zbytečně nezvlhly. Pořádně rozehřejeme na prudkém ohni těžkou pánev, pak oheň zmírníme na střední stupeň a na suché pánvi upečeme omelety. Každou pečeme asi 1 minutu na každé straně. Když jsou všechny hotové, opatrně je oddělíme na dvě teňounké placky. Placky můžeme také zamrazit a když jsou potřeba pro hostinu, oživíme je ohřátím během 10 minut v páře nebo za 3 minuty vložením do mikrovlnné trouby.