nahoru»V poledne a večer hoří pod našim převisem oheň, vaří se na něm stále stejná šorba a peče stále stejný chléb. Příprava chleba v horkém písku je vždy pěkná podívaná. Plajek bere z pytle krupici, mouku, sůl, všechno nasype do nádoby a promísí s vodou. Hněte těsto čtyřicet minut, až je vláčné. Pak odhrabe uhlíky, udělá v písku jamku, vloží do ní těsto, zasype je pískem a vrací uhlíky na původní místo. Chléb se peče skoro hodinu. Když z něho Plajek smete písek, vypadá chutně a chrupavě, ale je těžký a mazlavý. Brzy se nám přejí, ale přece je leúpší než mazanice z rýže, kterou vaříme my«(Pavla Jazairová, 1945, česká autorka cestopisů: "Sahara všedního dne", Praha 1977)
ZPĚT do kapitoly