»"Zadělávání či mísení chleba byla práce těžká, a jak těsto houstlo, vzal kopysť muž, neb měl na to paru. Žena dosýpala ohřátou mouku. I ta voda i sůl. kmín, všeho bylo na míru. "Jozefe, topíš mlynářa, těsto je řídké, přisyp půl slaměnky!" A zase naopak: "Je to husté jak papuč, přidaj vody!" Sůl a kmín se přidal ještě do řídkého těsta, jedna hrst ženská na jeden pecen a špetku kmínu. Až bylo těsto akorát, až vzduch pškál jak při dovářce trnek, až se těsto lehce odlupovalo od kopystě, pak se posypalo moukou a rukama utláčením srovnalo, přikrylo víkem upleteným ze slámy stejně jako slaměnky. Vše bylo zvláště v zimě ohřáté a topilo se stále (J. Mička z Mladcové). Chlebová pec se vytápěla dlouhými suchými poleny březovými nebo bukovými, rozštípanými na čtvrtky, aby dobře shořely. Když byla pec vytopená, hospodyně rozhrábla ještě uhlí po celé podlaze pece a nechala je trochu zmotolať, to je zesinat,aby se stejnoměrně vypálila pec. Potom těsně před sázením do pece, když už těsto na okřínech pěkně nakynulo, vzala hospodyně ohřeblo a vyhrabala z pece žhavé uhlí a vhodila část do starého hrnce s vodou a část nechala po stranách a na předku v čelusti, aby měl chléb i od předku teplo. Pak vzala ometlo a pec vymetla. Ometlo se vyhodilo ven a polilo vodou, aby nevznikl požár (A. Dančáková z Růžďky)«.

(J. Štika:"Lidová strava na Valašsku", Kneifl, 1997)

Chutná velmi dobře.

ZPĚT do kapitoly

HOME