»"Kadlíku, co je to báác?" Zvědavost tety mlynářky byla pro mne jásavé pohlazení. Popadla mně hrdost, že se můžu zastat naši maminky a říci mlynářce, co maminka umí, a mlynářka ne. "Bác, teta je . . .", šmátral jsem jazykem po, patře a hledal na něm chuťě a kousky, z kterých se bác skládá. "Maminka dá do kamenáče asi půl hrnce hladké mouky. Asi za šesták kvasnic v ní rozdrobí a vod oka vosolí. Přidá štipec mletýho pepře, v prstech promnutou majoránku, tlučenej kmín, tři nebo čtyři stroužky třenýho česneku. Do toho rozklepne jedno vajíčko, dyž slepice snesou, tak dvě. Aby měl bác kyprost, nastrouhají se do něho dva nebo tři vařený brambory. Bác musí mít nádivku. Tu dělají nadrobno krájený škvarky, jedna hrst je málo, rači dvě vrchovatý. Eště lepčí je rozkrájet do bácu kus uzenýho, může být prorostlý. Zalije se to vlažným mlíkem a důkladně zadělá. Aby mouchy nestrkaly do těsta čumáky, maminka těsto přikryje čistou zástěrou a dá k teplu na krovce kynout. K polednímu těsto zdvihne zástěru a chce do trouby. Maminka vymaže mašlovačkou dva plechy a do každýho vleje půlku. Těsto v plechu vytáhne do všech stran, aby lízalo stěny, a bác hustě posype celým mákem a dá do vyhřátý trouby píct dorůžova. Dyž okrajky chroupají v zubech táta řekne: "Mámo, ten se ti poved."«
(Karel Sedláček, 1918, český herec: "Dupy, dupy okolo chalupy" )