Slovensko - bylo přijato do EU současně s Českou republikou a dalšími kandidátskými zeměmi dne 1. května 2003. V Evropském parlamentu bude zemi zastupovat 14 poslanců a v ministerské Evropské radě bude zasedat 7 zástupců. Historii Slovenska, která byla v minulém století s námi společná a velmi blízká, to nebudu rozvádět. Slovenská kuchyně se v podstatě příliš neliší od tradiční české kuchyně - používá stejné koření i stejné základní suroviny, ale více se zde prolínají i německo-rakouské a především maďarské vlivy. Stejně jako v české lidové kuchyni i v kulinářském umění Slovenska hrají velkou roli brambory. K oblíbeným pokrmům patří například bramborové šišky nebo liptovské droby. Tradiční slovenská jídla často bývají bezmasá a hodně se kombinují právě s brambory nebo těstovinami. Lokše - na plotně pečené bramborové placičky, které jsem při této příležitosti vybral do DDK, jsou tradiční hlavně v Západoslovenském kraji (Trnava). Jsou připravované z těsta z vařených brambor a mouky, zásadně bez vajec a jsou pak upečené přímo na plotně. Velmi chutná je jejich sladká kombinace s mákem a povidly, která je rozšířená až na Jižní Moravu (Břeclavsko, Kyjovsko). Jinak bývají tradiční přílohou k pečené huse. Bývají také plněné husími játry usmaženými na cibulce, nebo jen tak pokapané vypečeným husím sádlem. V tomto pojetí jsou také rozšířeny na Jižním Moravě např. na Kyjovsku (nazývané "přesňáky") a v okolí Břeclavy.
Postup přípravy:
Ve slupce vařené brambory oloupeme, umeleme na masovém strojku nebo nastrouháme, osolíme a přidáme hladkou mouku. Vypracujeme jemné těsto, z něhož tvarujeme malé kuličky o průměru asi 5 cm. Ty pak rozválíme na pomoučeném válu na tenké placky, které pečeme na plotně nebo těžké pánvi nasucho z obou stran. Sádlo rozpustíme v malém množství vody a upečené lokše do něj namáčíme. Každou lokši potřeme švestkovými povidly, posypeme mákem, zatočíme do ruličky, pocukrujeme a podáváme.
nahoru» Grobské husacinové hodovanie v Slovenskom Grobe, dedinke necelých dvadsať kilometrov od Bratislavy, má už sto rokov. Obec leží dva kilometre od mestečka Pezinok na rovine vedľa Malých Karpát. Slovenský Grob je známy chovom a predajom husí a kačíc a najmä usporiadavaním husacích hodov vo viacerých známych miestnych reštauračných zariadeniach. Znalci husaciny a dobrého vína chodia za pečenými husami každoročne. K husacine sa podávajú lokše, burčiak a malokarpatské vína. Husi sa vždy chovali takmer v každom dvore. Pečená husacina bývala slávnostným hodovým jedlom a húska sa piekla aj na nedeľný obed.A pretože gazdinky zistili, že mešťania si na pečenej husi radi pochutnajú, nosili ich do starej bratislavskej tržnice pri Manderláku. Zavesili ich nad vaničku aj pol tucta, väčšiu, menšiu, jednu upečenú viac, druhú trochu menej, aby vyhoveli každému. Pod visiace husi na dno vaničky dali lokše a pred babkami razom stáli rady. Aj ľudia, ktorí si hus nekupovali, dostali po mastnej lokši. Aj zdarma. Jedna predaná hus umožnila rozumnej gazdinke nakúpiť chlieb a iné potraviny do domácnosti aj na dva týždne. Navyše, keďže prebytočnú masť treba počas pečenia zliať, v domácnosti ju natierali na chleba od jesene až do prvých zabíjačiek, keď bola zasa masť bravčová. A tá vydržala zasa až do husaciny. Geniálny harmonogram.«(Ján Blažej:"Keď husi pečie celá dedina",E-TREND, říjen 2006)
ZPĚT do kapitoly