Bramborová kaše nastavená krupkami s cibulkou
("Bábinčiny výpisky receptů", Kyjov, Jižní Morava, česká kuchyně)
Nastavovaná kaše - je jednoduchá, laciná, chutná a vydatná staročeská kaše, ve které je kombinovano klasické bramborové pyré s uvařenými drobnějšími krupkami. Podobný staročeský pokrm je, jen aby se nám to nepletlo, směs bramborové kaše s vařeným hrachem, nazývaný odedávna "kočičí svatba nebo svarba". V našem případě však pro konečné polití hotové směsné kaše s krupkami na teplém talíři, současně osmahneme drobně nakrájenou cibulku dosklovita např. na slanině se lžící oleje. Kaši podáváme jako samostatný pokrm s kyselým okurkem, nebo jako přílohu k volskému oku, opečené klobáse, vařenému párku, pečenému masu či uzenému masu. Je však chutná i samotná bez masa. Nastavovaná kaše je staré české jídlo a bylo popsáno mnoho jeho krajových podob, ale jeho jednoduchost příliš jiných variací nemůže přinést. Také je možno si práci při její velké oblibě a časté opakované přípravě ulehčit tak, že krupky uvaříme dopředu a uchováváme v mrazáku.
Suroviny na 5 porcí:
  • 1,3 kg brambor, vařených a oloupaných
  • 300 g trhaných nebo drobnějších krupek
  • 125 g sádlo škvařené
  • 150 ml mléka
  • 100 g cibule
  • 15 g soli a pepř mletý podle chuti
  • majoránka
  • 10 g česneku

    Postup přípravy:
  • Oloupané brambory uvaříme ve slané vodě doměkka.
  • Zvlášť uvaříme trhané nebo menší krupky.
  • Uvařené krupky scedíme, vsypeme do měkkých uvařených brambor.
  • Přidáme podle chuti sůl a pepř, majoránku a utřený nebo prolisovaný česnek a část vařícího mléka.
  • Šťouchadlem na škubánky vše rozmícháme na tužší hladkou kaši.
  • Při míchání doléváme podle potřeby vařící mléko.
  • Vymíchanou kaši podáváme na teplém talíři upravenou tak, že lžící utvoříme několik stejnoměrných dolíčků a přelijeme sádlem (tukem) s dorůžova osmaženou cibulkou.
  • Jako přílohu podáváme kyselou okurku nebo různé zeleninové saláty (okurkový, hlávkový, z rajských jablíček, směsný zeleninový, zelný a pod.).
    »Lidé často říkají, že ty pravé hospodyně už vymřely. Říkají, že ta umění a ty dovednosti, které se kdysi považovaly za samozřejmé ve všech společenských vrstvách, byly odsunuty stranou, protože v dnešní době každej myslí jen na samý luxusy - na divadlo, řikání v knížkách, plesy, a taky na to, jak se hezky pobavit v soukromí, na což my nikdy neměli čas, když jsme byli mladý. Moje vlastní babička ještě věděla, jak třeba upéct paštiku ze špačků, když uhodily zlý časy (byli většinou trochu tvrdší, když už se ptáte), ale dneska? Kdybyste některejm místním hospodyním dali celý prase, a ty umělkyně by se s ním popasovaly, každopádně by jim pak zbyly nějaký kousky. To by naši babču položilo.Tak nějak se postupně vytvořila představa, že ženská v domácnosti vlastně nepracuje a že domácí práce prakticky neexistujou. No, já si pamatuju kuchyň mý mámy, plnou syčení, bublání, smažení, pečení, dušení, solení, kořenění a nakládání. A jak to tam vonělo! A taky říkala, že si každý hlupák dokáže vydělat u paní Chudokurové šestipenci za týden, ale něco jiného je vydržet s tou částkou, než vám odroste devět dětí. Jestli chcete vědět, proč si venkovští lidé tolik zakládají na tom, že se jim podařilo vypěstovat tak tlustá prasata, obrovské dýně, turíny, cibule nebo kukuřici, která by mohla sloužit jako sloupky k plotu, pak proto, že takové věci přece jen chvíli vydrží. Je jim jedno, kolik v tom je vitamínů nebo minerálů, jediné, co od takových věciček čekají, je to, že jim udělají na talíři kopec. Taky teď mezi lidmi v Ankh-Morporku slyším často mluvit o nějaké "správné výživě". Jenže ti, co o tom mluví, jsou většinou muži. Já proti mužskejm nic nemám. Naopak. Ale neumějí vařit. Jó, dělat to, čemu se dneska moderně říká cuisine, to možná. Šoupněte je do nějaký velký kuchyně se spoustou kuchařů a kuchtíků, na který můžou křičet, a dokážou usmažit nějaký to vajíčko, umělecky ho naaranžovat na talíř a tuhle obložit zeleninou a támhle podložit listem něčeho dost pofiderního, ale řekněte jim, že maj vařit den co den houfu věčně hladovejch dětí za šest pencí, a dostanou z toho migrénu. Troufla bych si říct, že by se našli i chlapi, co by to dokázali, ale obyčejně když slyším ženskou, jak vykládá, že ten její vaří, tak si to představím tak, že má recept na něco drahýho a složitýho, co uvaří dvakrát do roka. A pak ještě nechá pánve a kastroly ve dřezu, aby se "odmočily".«

    (Pratchett Terry, 1948, anglický spisovatel: "Kuchařka Stařenky Oggové", Tallpress)
    Poznámky:
    Terry Prachett
    - se narodil 28. dubna 1948 ve městě Beaconsfield v anglickém hrabství Bucks. Vystudoval High Wycombe Technical High School, kde také prvně uplatnil svůj literární talent. V roce 1962 totiž ve školním časopise vyšla jeho povídka "Kšeft v Hádesu" (The Hades Business). Ta o rok později vyšla i v specializovaném časopise Science Fantasy. V roce 1965 vyšla v časopise New Worlds druhá Prachettova povídka - "Noční tvor" (Night Dweller). V roce 1965 nastoupil na místo redaktora v místním tisku, pak vystřídal redakce nekolika tiskovin, např. Western Daily Press, Buck Free Press, Bath Chronicle. V roce 1980 se Terry Pratchett stává tiskovým mluvčím elektrárenské společnosti Central Electricity Generating Board - na tento post pak Pratchett rezignuje na podzim roku 1987, kdy se stává spisovatelem z povolání. V roce 1971, když vyšla jeho kniha "Kobercové" (The Carpet People). Tato kniha byla uvedena stylově v ochodním domě Heal's v oddělení koberců. V roce 1983 pak po řadě dalších úspěšných knih vyšel i první díl ze série příběhů Úžasné Zeměplochy - "Barva kouzel" (The Colour of Magic). V roce 1998 byl Terry Prachett oceněn britskou královnou za svoje literární dílo Řádem britského království za "služby literatuře".

    "Stařenka" Oggová (Gytha "Nannny" Ogg) - je jednou ze tří lancreských čarodějek známých ze série příběhů "Úžasné Zerměplochy" od Terry Prachetta. Prošla třemi manželstvími a má patnáct dětí. Mezi její nejznámější potomky patří například kovář Jasoň (syn), který kove i Truhlíka, nebo Žuchlík (vnuk Stařenky - nejmladší syn Jasoňe). Oggův klan je velice rozlehlý a jeho špičkou a vůdcem je právě Stařenka Oggová. Její domácí mazlíček je Silver, tedy částečně kocour, částečně člověk (krajně nebezpečné stvoření). Vlastní v lese v Lancre palírnu, kde pálí svou meruňkovici (ta je převážně z meruněk a v okolí se jí přezdívá Morduňka). Celé Lancre ví, kde se tato palírna nachází, ale nikdo se neodváží to říci nahlas. Dokonce i král, který veškeré podomní pálení zakázal, Stařenčinu palírnu trpí. Zpívá sólo Ježčí písně.


    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]