Staročeské "přesbidlo" - brambory s noky
(Juliana A. Fialová: Česká kuchařka str. 184, Merkur Praha, 1975, česká kuchyně)

Suroviny:
  • 1/2 kg brambor
  • sůl
  • 1 1/2 lžíce sádla
  • 1 středně velká cibule
    Na noky:
  • 1/4 kg hrubé mouky
  • sůl
  • 1 žloutek
  • mléko podle potřeby


  • Postup přípravy:
    Z mouky, žloutku, mléka a soli umícháme těsto na noky a necháme je odpočinout. Brambory omyjeme, oloupeme, nakrájíme na menší kousky a uvaříme v osolené vodě doměkka. Vodu z nich slijeme do menšího kastrolu a zavaříme do ní noky, které vykrajujeme malou lžičkou. Noky vaříme asi 6 minut, pak je vyjmeme, přidáme k bramborám a protřeseme. "Přesbidlo" omastíme cibulí osmaženou na sádle dozlatova. Podáváme se salátem jako samostatný pokrm nebo jako přílohu k dušenému hovězímu masu a roštěnkám.
    »"Dnes uspořádala paní Fogetka světu nějaké hody! Není tu ovšem 150 jídel jako v Paříži u Verryho, ale je jich dost. Na jednom pekáči vepřová s dobře vypečenou kůrčičkou a žlutými brambory. Na druhém čtvrtky husy, čekající jen na roztrhání - paní Fogetka nekupuje hus špatných, kupuje jen laciné, které se na př. při dovozu košatinou odřely. Na třetím sjímaná vepřová kůže, dušená s kmínem a solí; prodává se po kusu na chleba. Na čtvrtém hrách a kroupy; vlípne se vařečkou do natažené ruky, za dva krejcary. Pak několik talířků s upraveným okurkovým salátem. - Ano, když se tak rozhlídnem, musíme říci, že dnes má paní Fogetka výbor nejlepší. Srovnávejme! Její sousedka v pravo má smažené telecí nožičky, jáhly a dolky; jáhly se prodávají právě tak jako hrách a kroupy. Sousedka v levo má opečený svítek, nakrájený do podlouhlých čtverhranů jako malé buchtičky. Pak kucmoch s mákem. A pak vařenou slezinu s hrachem. Gourmand ovšem nemiluje té porésní, houbovité sleziny, ale zde na trhu je oblíbena, za 5 kr. hrnek. U dalšího stánku dostaneš smažené hovězí vemeno, vypadající pěkně jako karbonáda. - Ale pak - husí drůbky s brambory! Myslím, paní Fogetka že by nebyla podobné disharmonie ani schopna - jemný kaldoun a brambory! Jako v přírodě patří k slavíku vždy jen růže, tak patří k pečenému kůzleti mladý salát chmelový, k seleti hořčice, k drůbkům rýže nebo nudle - to cítí přec každý! A ještě dále vidíme pekoucí se jitrnice, smažené rybičky, komisárek s venkovským sýrem, co delikatessu červené hromádky vařených raků atd. A pak - ne, tuhleto se může jíst jen se zavřenýma očima! Takového ragout by se i Číňan zhrozil! Uvařené červy, rozsekaná bota, nastrouhané ucho od štandlíku nebo co? Však - netvařme se nevědomými. Jsou to plíčky, okruží strašně ale sesekané a zmordované. Brambory jsou ovšem všude. Jsou jídlem celoročním, hlavním. Brambor je Čechům co Italům makarón. Máme proň i humoristický pochlebný název "koroptev". Ve Vídni užívají také podobného výrazu, ale když někdo tam řekne "uherskou koroptev", dostane alespoň hovězí tlápu, u nás na slovo "koroptev" dostane vždy jen brambor. Hloupne prý, kdo jí brambory. Za to prý káva zas rozum bystří. Proto také babička, spolknuvši za tři krejcary bramborů, koupí si za čtyry krejcary hned vedlé hrnek kávy, a babička zůstává moudrá.

    (Jan Neruda: Kuchyně na trhu, část 2. z fejetonu, 1875, >na 3)
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]