"Co ste měli na oběd?"Brambory (lat. Solanum tuberosum; něm. Erdapfel, Kartoffel, Grundbirne; špan. a ital. Patata, rus. Kartófel; franc. Pommme de terre, Tartufo) - jsou naší druhou nejdůležitější potravinou (pouhých 50-60 kg/osobu) a levným zdrojem kalorických a biologických hodnot. Čerpáme z nich asi 14 % pokrmové energie, neboť obsahují asi 15% polysacharidů (škrob). Brambor je nejlepším potravinovým koncentrátem na světě. Hlízy obsahují významná množství kyseliny citrónové, kyseliny jablečné, polyfenolů, minerálních látek (Mg, Fe, Zn, Cu, Mn, P, I, Ni, Ca, K aj.) a vitamínů C, B1, B2 a PP, potřebné kalorie, proteiny a jsou téměř bez tuku (0,1%) a vlákniny (2,5%). Důležitý je vysoký obsah pro oragnismus důležitého draslíku. Jejich pěstování je výhodné, neboť rostou rychle. Bramborová pole rodí více tun a více kalorií na hektar, než pole osázená jinou plodinou. Celosvětový průměr je třináct a půl tuny z hektaru, což je čtyřikrát více než u rýže a pětkrát více než u pšenice. V tropických oblastech je možné sklízet brambory už po dvou měsících. Daří se jim téměř všude - od pouští, přes horské oblasti na Jávě, po blátivá pole studeného Skotska. Brambory, kromě rozsáhlé výrovb škrobu, mají využití v kosmetice i lidovém lékařství. Obsahuji "alatoin" - dusíkatou látku s hojivými účinky urychující regenerační procesy v organismu, v kosmetice jako např. při ošetření popraskaných rukou jejich odvarem.
"Zemňáky a kýšku"
"A co na večeřu?"
"Kýšku a zemňáky"
"A co viec?"
"Maměnka nám dvakrát přiléli."
Mimořádnou výživovou hodnotu brambor rozpoznal na konci 18. století francouzský učenec Antoine Augustin Parmetier, Na základě jeho dobrozdání se denně podávaly na královském dvoře a všechny dámy v čele s královnou Marií Antoneittou si květy brambor zdolbily účesy. Mezi k bramborám nedůvěřivý prostý lid Antonie Parmentier brambor rozšířil podle dobré geniální lsti. Nechal pěstovat brambory poblíž Paříže na velkém poli, které hlídaly stráže. jednou v noci ozbrojemce odvolal. Jak očekával, milí sousedé (a nebyli to ani Češi) se na pole vrhli a všechny hlízy "vzácné královské pochoutky" ukradli. Vysadili je pak na svých políčcích, čímž brambory zahájily vítězné tažení ve sladké Francii.Ostatní Evropané se je naučili jíst především vlivem hladomorů, které kontinent stíhal v důsledku válek a nepokojů v 18. století.
Lidové a krajové názvy brambor Bandúrek, bandor, bobal, brambola, budka, erteple, grumbír, grúl, grumbolec, jablíčko, jablko, jablouška, jablóška, kartofel, kobzal, kobzol, kobzola, kobzole, krumpel, krumpír, krumple, krumpolec, krompach, san(ta)burák, santák, švábka, šupák, zemčátko, zemník, zemňák, zemák, zemlják, zemče, zemia. |