"Co ste měli na oběd?"
"Zemňáky a kýšku"
"A co na večeřu?"
"Kýšku a zemňáky"
"A co viec?"
"Maměnka nám dvakrát přiléli."
Mimořádnou výživovou hodnotu brambor rozpoznal na konci 18. století francouzský učenec Antoine Augustin Parmetier, Na základě jeho dobrozdání se denně podávaly na královském dvoře a všechny dámy v čele s královnou Marií Antoneittou si květy brambor zdolbily účesy. Mezi k bramborám nedůvěřivý prostý lid Antonie Parmentier brambor rozšířil podle dobré geniální lsti. Nechal pěstovat brambory poblíž Paříže na velkém poli, které hlídaly stráže. jednou v noci ozbrojemce odvolal. Jak očekával, milí sousedé (a nebyli to ani Češi) se na pole vrhli a všechny hlízy "vzácné královské pochoutky" ukradli. Vysadili je pak na svých políčcích, čímž brambory zahájily vítězné tažení ve sladké Francii.Ostatní Evropané se je naučili jíst především vlivem hladomorů, které kontinent stíhal v důsledku válek a nepokojů v 18. století.
Lidové a krajové názvy brambor Bandúrek, bandor, bobal, brambola, budka, erteple, grumbír, grúl, grumbolec, jablíčko, jablko, jablouška, jablóška, kartofel, kobzal, kobzol, kobzola, kobzole, krumpel, krumpír, krumple, krumpolec, krompach, san(ta)burák, santák, švábka, šupák, zemčátko, zemník, zemňák, zemák, zemlják, zemče, zemia. |